číslo 16/2001 |
|
Názory, komentáře |
|
ZKRAJE TÝDNE
Demobilizace mobilů
Před pár dny v komorním prostředí poetické vinárny Viola vzpomínám na Evu Olmerovou, v publiku navíc seděl její bratr, zpívám tichou bosanovu, na kterou mi kdysi dala text od Jiřího Grossmana. Celou písničku, která trvala asi čtyři minuty, trvale vyzváněl něčí mobil ukrytý v aktovce nedoslýchavého či spícího posluchače. Jen zazněl potlesk, mobil přestal vyzvánět... Jistě, mobil má své dobré, zvláště, když člověk nemá jiný telefon, nebo při nehodách, kdy urychluje komunikaci, ale proč ho nepoužívat jaksi kulturněji s ohledem na okolní svět? Je to jako se vším, když se to přežene. A tak mobil ruší naše milování, požitek z divadelní hry, koncertu, z přírody, z jakéhokoli soustředění se na práci. Ruší požitky ze schůzek v kavárně, z procházek... Životně důležité věci se vyřizují v poklusu na ulici, či v metru, tramvaji, autobusu. Co já musím vyslechnout hlasitých keců, o které nestojím! Ovšem mobil za to nemůže, to my - lidé. Na otázku jaká metastáze se v Čechách šíří nejrychleji, je jasná odpověď: Mobil. JANA KOUBKOVÁ |