Český rozhlas 3 - Vltava, 17. dubna 11.00 hodin

Francouzský prozaik, básník, kritik a esejista Anatole France (1844-1924) se narodil v rodině knihkupce a antikváře. Celý jeho život se odehrával ve světě knih: absolvoval klasická studia na college Stanislas, později dělal korektora a lektora pro nakladatelství Lemerre, stal se úředníkem v knihovně senátu. Stýkal se s parnasistními básníky, začal uveřejňovat kritické stati a verše. V jeho díle se odráží jeho mimořádná erudice, tradicionalismus a vývoj filozofických a politických názorů. Zprvu byl oddán kultu vědy, psal republikánské verše s antickou tematikou. Obdivoval Honoré de Balzaka, Guy de Maupassanta, Prospera Mériméa, byl zastáncem prostého a jasného stylu. V atmosféře "konce století" se stal epikurejským skeptikem a estétským vypravěčem. Světově se proslavil alegorickým románem Ostrov tučňáků, v němž zparodoval francouzské dějiny.

Povídka Červené vejce pochází z povídkového souboru Baltazar. Knižně vyšla poprvé roku 1889. Autor tehdy vybíral ze svých nesmírně širokých knižních znalostí barvité a efektní náměty a předkládal je zprvu čtenářstvu deníku Le Temps (jehož stálým spolupracovníkem se stal r. 1887) ve vybroušeném a esteticky působivém podání. Povídka vznikla bez ideových záměrů, odpovídá stejně jako jiná tehdejší Franceova tvorba duchu parnasismu. Je nápadné, jak často mají Franceovy povídky náměty historické, náboženské, bizarní. Často se inspiroval starými církevními legendami. Červené vejce svou atmosférou připomene nejlepší povídky Guy de Maupassanta, od něhož se však liší literárním stylem. Maupassantovských afinit je v této povídce víc: nejen opatství Saint-Michel, jež vystupuje ve Franceově povídce a vyskytuje se i v textech Maupassantových, ale především motiv duševní nemoci, nenormálnosti je prvkem, který Červené vejce překvapivě staví do blízkosti mistra povídky Maupassanta. Připomeňme jednu podivuhodnou věc: autor povídku Červené vejce připsal Samuelu Pozzimu (1846-1918), významnému chirurgovi a gynekologovi, jenž zahynul za podivných okolností: jakýsi duševně chorý člověk jej zabil v jeho pracovně...

Červené vejce máme v češtině k dispozici ve dvou překladech: první vyšel roku 1925 ve svazečku Baltazar a jiné povídky (přeložila Marie Úlehlová-Tilschová, vydal Fr. Borový), druhý překlad je dílem Eduarda Hodouška a vyšel v 9. svazku Spisů A. France v SNKLHU roku 1959. Náš pořad využívá překladu Hodouškova.