Dnes se budeme věnovat některým ostatním (o odběrech blíže v č. 10/2001) diagnostickým metodám, konkrétně tzv. metodám zobrazovacím. Zcela běžným vyšetřením je rentgen. Rentgenovat se dá prakticky cokoli. Pokud nás lékař pošle na rentgen, většinou víme, proč tak činí. V dnešní době se však snímkuje mnohem méně než dříve.

V době vzniku této vyšetřovací metody se soudilo, že když je bezbolestná, je i zcela neškodná. Nyní naštěstí víme, že tomu tak není, a proto je využívána s daleko větší obezřetností, především pak u dětí a mladých žen, potenciálních maminek. U těhotných žen je snímkování zcela výjimečné. Záření, které se při rentgenování do těla dostane, se totiž v průběhu celého života "sčítá". I zde, stejně jako v ostatních oblastech medicíny, platí, že každý má jiné dispozice k eventuálním komplikacím. Je však třeba si uvědomit, že absolutně nelze srovnávat dávky, kterým byli pacienti vystavováni při běžném vyšetření dříve a dnes. Dnešní přístroje pracují s minimální dávkou záření a rozhodně není třeba se obávat následků, jsme-li občas snímkováni.

Rentgenový snímek viděl každý z nás. Jde v podstatě o velký negativ. Popisován je ovšem, jako by to byl pozitiv. Když tedy lékař řekne, že je někde projasnění, myslí tím zcela jistě jednu z tmavých skvrn. Naopak, čím větší zastínění, tím bělejší místo je třeba hledat. Nejtmavější na snímku jsou tedy bílé kosti, nevzdušná plíce apod.

Pro lepší zobrazení některých orgánů, především pak trávicího ústrojí, cév či močového traktu se před vyšetřením aplikuje kontrastní látka, tzn. látka, která je na snímku jasně zobrazitelná, tmavá (tedy bílá). Zobrazí se tak nejen např. tvar žaludku či střeva, ale i případné defekty ve sliznicích. Velmi často se kontrastní rentgen využívá při sledování pohybu látky postupným snímkováním v určitých intervalech a tím k posouzení správné funkce, např. střeva či ledvin. Své nezastupitelné místo v diagnostice má kontrastní vyšetření cév, cévního zásobení jednotlivých orgánů. Využívá se třeba v kardiologii.

Již delší dobu je ve všech případech, kdy je to možné, nahrazován klasický rentgen ultrazvukovým vyšetřením. Sono, ECHO, USG, Doppler - to vše je ultrazvuk. Pojem ECHO je vyhrazen pro ultrazvuk srdce, SONO pro ostatní orgány, nejčastěji břicha, Doppler pak pro vyšetření cév. USG je obecně zkratka ultrasonografie. Principem metody (zjednodušeně) je vysílání ultrazvukových vln sondou a jejich zpětné odrážení a následné zobrazení tohoto odrazu (echa) na obrazovce. Prostředí s různou hustotou odráží nebo pohlcuje ultrazvukové vlny různě, proto různé orgány mají jinou tzv. echogenitu. Ultrazvukové vyšetření je ovšem limitováno právě odrazuschopností vln. Například plyn nebo naopak kosti jsou překážkou vyšetření, vadí i výraznější tuková vrstva.

Vyšetřovacích metod, kterým se říká zobrazovací, je mnohem více, nejsou však tak rutinně používány a je-li jim pacient podroben, bývá většinou podrobně poučen, co jej čeká a proč je podstupuje.

MUDr. ALEXANDRA HÁJKOVÁ