David Ondříček, který letos získal za své Samotáře jen jednoho Českého lva, si nemusí kvůli tomu dělat žádné velké starosti. Divácký zájem v kinech učinil z jeho snímku hit - a co víc si může režisér přát? Centrum českého videa navíc právě teď vydává Samotáře na kazetách, takže i ti, co jsou příliš leniví na návštěvu kina, si mohou film vychutnat doma v pohodlí.

Ondříčkův autorský snímek (druhý v pořadí po Šeptej) vyniká silou svých výrazových prostředků - obrazem, hudbou, dialogy i hereckými výkony. Příběhy několika mladých lidí žijících své životy dosti individuálně a v pocitu osamění jsou možná pro někoho příliš excitované a specifické (především svým zakotvením ve velkoměstském prostředí). Nicméně v postřehu (i nadsázce) velmi trefné. Zejména humor, se kterým se Ondříček na své hrdiny potácející se mezi náhražkovými aktivitami a požitky a hledáním někoho blízkého, dokonale odzbrojuje. Ať už je to Ondřej, dobře situovaný lékař, který spadne do tohoto společenství díky svému vnitřnímu rozporu, nebo Hanka, vrhající se do nových vztahů poněkud bezhlavě, Vesna toužící naopak po hloubce, Robert zakrývající svou samotu v cynismu nebo Jakub, pohybující se téměř stabilně ve stavu "zhulenosti" a v praktickém životě zcela nepoužitelný, všichni vzbuzují jakýsi smutný smích, nenechávající diváka lhostejným. Díky vynikající hudbě Jana P. Muchowa a hereckým výkonům Jiřího Macháčka (oceněn Českým lvem), Jitky Schneiderové, Labiny Mitevské či Ivana Trojana je film věrohodným pohledem do života městské mládeže našeho odcizeného digitálního věku.