Vzpomínám na své návštěvy Padovy. Nebyl jsem tam jen jednou. Prvně jsem tam přijel na sklonku jakéhosi dlouhého koncertního zájezdu za pozdního únorového odpoledne. Už se dost setmělo, ale na náměstích a ulicích Padovy bylo plno světel. V nich se mi všechno zdálo menší. Druhý den - za plného světla - jsem se v duchu Padově omlouval... V tomhle městě je podstatná jeho barevnost a tvarová pestrost. Když se podíváte na svatoantonínskou baziliku, nevyjdete z údivu nad jejími byzantskými tvary a orientální exotiku parafrázujícími věžičkami. Svatý Antonín, sám vzor skromnosti a pokory, se těší v Padově takové úctě, že Padované postavili jemu zasvěcenou baziliku jako velkolepou tombu - náhrobek, kde je místo jeho posledního spočinutí. Při kterési další návštěvě - to bylo v dubnu a vše bylo v květu, plné světla - jsme jeli podle plavební cesty zvané Brentský kanál. I dnes se jím dá cestovat z Benátek do Padovy a zpět... Jak z krátkého citátu vysvítá, s cembalistou Jaroslavem Přikrylem se dnes v rámci našich cest křížem krážem Itálií vypravíme do Padovy. Projdeme především historickým jádrem tohoto starobylého města a budeme přitom poslouchat duchovní hudbu Antonia Vivaldiho.