Není pop jako pop. S chytrou melodickou písní je to jako s oním příslovečným šafránem, a když už se album s kvalitní hudbou takzvaného středního proudu vynoří, nemá mnohdy na růžích ustláno - stejně jako muzika ryze nekomerční. Pravda, zrovna v případě Bee Gees to neplatí - právě této skupině se totiž podařilo stát se synonymem jak celosvětové popularity, tak vytříbeného vkusu. Svědčí o tom i její nové album This Is Where I Came In, kterým se třiapadesátiletý Barry a o dva roky mladší dvojčata Robin a Maurice Gibbovi po čtyřech letech opět přihlásili o slovo.

V pop-music máme vlastně jen tři kapely - Beatles, Rolling Stones a Bee Gees, poznamenal kdysi zpěvák irské skupiny U2 Bono Vox. Jakkoli by se s tímto výrokem jistě dalo polemizovat, jistou hodnotu má. Minimálně naznačuje, jaké pověsti se Barry, Maurice a Robin Gibbové těší i u těch nejuznávanějších a mnohem mladších hvězd. Od roku 1967, kdy se ve Velké Británii narození, ale v Austrálii vyrůstající bratři definitivně usadili v Anglii, jsou Bee Gees pojmem, kapelou, která se sice na špičce světové populární hudby neusadila natrvalo, ale vždy dokázala nalézt dost nápaditosti k impozantnímu návratu na výsluní.

Zní skoro neuvěřitelně, že Bee Gees, ještě jako Blue Cats, prvně vystoupili už v roce 1956, tedy v době, kdy členům skupiny bylo mezi sedmi a devíti lety. Stejně neuvěřitelně asi dnes mnohým mladším posluchačům znějí jejich první nahrávky, textově i hudebně slušně řečeno nepřesvědčivé, srovnatelné se současnou kolovrátkovou produkcí takzvaných chlapeckých skupin. Bee Gees roku 2001 - to je ovšem jiná káva. Dokonalý sound, výtečně vystavěné kompozice a působivé vokály. Na novém albu je vedle titulní skladby hned několik dalších písniček, které budou dříve nebo později okupovat hitparády. Ať už jde o výstavní "kousek" Déja Vu, o poznání poklidnější balady Wedding Day a Loose Talk Costs Lives či o píseň Sacred Trust, jejíž poslech lze doporučit každému, kdo má v oblasti populární hudby jakékoli ambice.

Nejnovější z comebackových desek Bee Gees, kteří by ani pro poněkud povrchnější část posluchačů neměli navěky zůstat spjati jen s filmem Johna Badhama Horečka sobotní noci, je zkrátka mistrovským kouskem tria hitmakerů, kteří už sice nemusejí o svých kvalitách nikoho přesvědčovat, ale na druhou stranu... Popový dorost se na něčem učit musí, že?

MILAN ŠEFL