Občas potkávám lidi, kteří jsou až hystericky nespokojení s naší politickou a ekonomickou situací a cítí se jako by žili v pekle. Bědují nad úpadkem mravů, zkažeností mládeže, televizními programy, ekologickou situací, nad úrovní zdravotnictví i soudnictví a pak i nad tím, jak je všechno zkorumpované a nespravedlivé. Nemyslím si, že nemají pravdu a že by snad nebyl důvod nad tím vším naříkat. Je to ale obdobné, jako hořekovat nad délkou noci a krátkostí dne. Člověk s produkty svých špatných vlastností patří do našeho světa podobně jako smečky hladových vlků, uragány či otřesy země.

Mnoho lidí očekávalo s příchodem demokracie a svobody něco podobného, co někteří očekávají po příchodu do nebe. Leč s uvolněním pout a svobodou slov a činů spadly i okovy všemu zlému, co v člověku je. A tak je až neuvěřitelné, kolik zlodějů nadělala příležitost, kolik kozlů se stalo zahradníky, kolik bylo těch, co pěkně zpívali, když zákazníky kampeliček chytali. A jen málo bylo těch, kteří do tunelové jámy, kterou druhým kopali, spadli. Popadali do ní jiní, kteří vždycky sekali latinu. Malé ryby tu a tam chyceny, ploutve velkých nadále vody českého rybníka čeří.

To by se v zavedené demokracii nemohlo stát, říkává se u nás často. Jen namátkou ale vzpomenu na nedávnou korupční vichřici, která vymetala v Italii posty nejvyšší, různé Watter a jiné gaty v USA i na patálii, která potkala jinak důvěryhodného kancléře Kohla. Vzpomínám si na setkání se západoněmeckým majitelem továrny na koberce. Ten zaměstnával obchodní zástupce, kteří koberce prodávali. Továrník každý měsíc zkoumal, kolik koberců který z nich ukradl, kolik prodal a jestli se mu ještě vyplatí prodavače zaměstnávat nebo ho už vyhodit.

I tam - v tom blahobytném Německu - jsem potkával lidi až hystericky nespokojené s politickou i ekonomickou situací. Bědovali nad úpadkem mravů, zkažeností mládeže, televizními programy, ekologickou situací a úrovní zdravotnictví, jakož i nad tím, jak je všechno zkorumpované a veskrze nespravedlivé.

Když jsme my Češi za totáče tu a tam přijeli do Německa, byla pro nás otvírající se pohraniční závora bránou do ráje svobody a blahobytu. Pro Bělorusy, Afgánce a mnohé jiné národy je tou bránou dnes závora na naší hranici. Ale co my? Za kterou, či před kterou závorou je vlastně to naše nebe, peklo, ráj?