Hřejivé paprsky jarního sluníčka nepochybně musely pro skladatele populárních písniček představovat mocnou inspiraci - soudě alespoň dle značného množství gramodesek s nahrávkami kupletů a optimistických popěvků věnovaných tematice jarního povětří, rozkvétajících květů či lásky nebo pozváním do jarní přírody. Jen slůvko máj najdeme v celé řadě písniček: Až přijde zase máj, Až jednou v máji, Láska v máji, Už je tu máj, Zas přiletěl máj, Májová pohádka, Byla noc krásná, májová...

Odhlédněme ale od romantiky osychajících mezí a vůně jara ve vzduchu a podívejme se na toto roční období chladně kalkulujícíma očima výrobců a prodejců gramodesek. Většina gramofonových firem totiž využívala každoroční sezónní oživení ekonomiky k tomu, aby vydala jarní katalogy svých novinek "repertoiru lidového, uměleckého a tanečního." Projděme se proto dnes takovým pomyslným katalogem gramodesek s nahrávkami májových písniček z doby před sedmi desetiletími - některé z nich měly velice výmluvné názvy a texty.

Firma Homocord zařadila v roce 1927 do svého katalogu českou verzi proslulého německého šlágru Was macht der Maier auf Himalaja?, pro nějž zvolili autoři českého textu Špilar a Mírovský název Když oschnou meze. Ocitujme jeho část: Sotva zajdou jarní mrazy, do každého jarní roupy vrazí - jak přestane venku mrznout, každý skřivan hned si někde kouká vrznout. Každej krejčí pilně žehlí, hledí sobě cihličky i jehly, dá mu práci každý štych, protože je jaro už ve dveřích. Když oschnou meze, na mne to vleze, na mě to skočí - a drží mě to dokud jaro nezaleze. A to proto jen, že to jde do těla i do kolen, někudy přec láska musí, ta někudy musí ven... I když vám možná tento text zní poněkud dvojsmyslně, vše uvádí na pravou míru kresba na obálce tištěného vydání této písničky: tlouštík profesorského vzezření v "plné polní" - v pohorkách, se schránkou na motýly přes rameno a s dalekohledem na prsou - se vydává na lov hmyzu. Jde tedy vlastně o velice nevinnou písničku. S velkým úspěchem ji v kabaretu Rokoko zpíval Ferenc Futurista.

O deset let později se Ferenc k tematice jara vrátil na gramodeskách značky Ultraphon ještě ve známé polce Jaroslava Jankovce, Když jaro zaťuká - v ní už ale na své někdejší úspěchy u žen jen vzpomíná (...představte si dámy, já se setkat s vámi, když jsem byl mladší...), zatímco v další nahrávce pro tuto značku, valčíku Když slunko začne hřát, dává svým pocitům průchod již téměř výlučně na úrovni duchovní: ...blátivé ulice, ty nemám rád, zato když sluníčko začne nám hřát, z úkrytu vylezou moje city, jako šnek z ulity. Když slunko začne hřát, je mi tak akorát, je mně tak nějak vesele, na duchu, na těle. Srdce bez přestání, faldy mi prohání - v tomhle směru bejvám věru k neutahání...

Komik Jára Kohout, Futuristův kolega z Rokoka, nazpíval jako jeden ze svých prvních snímků pro gramofonovou firmu Odeon v roce 1929 kuplet Cejtíte už jaro? Jeho slečna ho cítí už se značným předstihem ještě v době tuhých mrazů a své - nejednoznačné - pocity vyjadřuje následujícími slovy: Ach můj zlatej, boubelatej Járo, už to cejtím, na mě leze jaro, jarem tady všechno voní - nebo to snad voněj voni, voni zlatej, boubelatej Járo... Plný průchod jarním náladám pak dal Jára Kohout ve svém dalším snímku pro značku Odeon, a to v písničce Rudy Jurista Už je to tu! Své dojmy popisuje následujícími odvážnými slovy: Když se z jara v slunku všechno stápí, když na práci přilétaj k nám čápi - stromy, keře, vše je plné poupat, každej cítí v sobě mízu stoupat. Když ve vodě třou se i ti kapři, kdo to můžeš zapřít, tak to zapři, že v té době na panny i mládence láska leze stejně jak na mravence. Už je to tu a všechno nalejvá se a milencům po těle divně zdá se- už je to tu, zas panny, mládenci, vrtí sebou, jak by po nich lezli brabenci. Samičkám ve větvích zpívaj ptáci, milenci se v temným houští ztrácí, staré panny s pejskama se laskaj, dědečkové s fousama si práskaj - neboť z jara, když sluníčko svítí, i to starý koště touhy cítí a jak mlsní kocourové na kočku ženáči si mrknou sem tam po vočku...

V písničce Karla Hašlera Jaro jde je zmíněn i další aspekt příchodu teplých dní, a sice s tím spojené změny v obsahu manželčina šatníku (nepochybně propojené s následnými změnami v obsahu manželovy peněženky). Jak totiž flegmaticky konstatuje v nahrávce tohoto foxtrotu na gramodesce značky HMV tenorista Karel Hruška ...pranostika praví stará, vlaštovky jsou předzvěst jara, manželky nedají se ničím ukojiti, klobouky a nové šaty chtějí míti... Není však třeba zoufat, neboť ...jaro jde, jaro jde, raduj se, národe - jaro jde a s ním lásky čas...

Přibývající intenzity slunečního svitu bylo možné využít také k pozvání děvčete k opalování (a částečnému odložení oděvu), neboť ...když sedíš samotinká v stínu, kluci z toho dělají si psinu. Inu, pojď, holčičko, pojď si hačnout na sluníčko, pojď - dokud se neschová. Pojď jen v tričku, bude tě hřát po tělíčku - přeci nejsi vosková. Dám ti radu: než-li v chladu, natáhni se na sluníčko na zahradu. Pojď, holčičko, pojď si hačnout na sluníčko, pojď - a nebuď taková. Tuto Jankovcovu písničku na slova Vildy Sýkory nazpívali na gramodesky příklad František Kreuzmann, Jindra Láznička či Ferda Kohout - toho v této nahrávce provázel "jazzový orkestr Odeon", což byl ve skutečnosti Ježkův orchestr Osvobozeného divadla.

Sluneční svit je ve většině písniček s jarní tematikou pochopitelně jednoznačně hodnocen jako pozitivní faktor. Snad jedinou výjimku z tohoto pravidla představuje melancholický valčík Slávy Macha na slova Františka Voborského s názvem Sluníčko nám svítí do lokálu. V nahrávce na gramodesce značky Odeon totiž členové pěvecké skupiny Zdar-trojka konstatují, že ...sluníčko nám svítí do lokálu, já už budu muset jít - v srdci si odnesu trochu žalu, že tě musím opustit. Na tvou líc ti skane slza bledá, co bylo, to už se vrátit nedá - sluníčko nám svítí do lokálu, já už budu muset jít... Text písně ovšem neupřesňuje denní dobu, kdy slunce našeho štamgasta z onoho lokálu vypudilo, a tím ho de facto přinutilo milku (nebo snad výčepní?) opustit.

Také ukončení vegetačního klidu flóry se promítlo do názvů řady populárních písniček: velice známá u nás byla od konce dvacátých let melodie F. Doellea s českým názvem Šeříky až bílé, kterou zpíval na gramodeskách značky Homocord František Smolík. Z dalších písní na toto téma jmenujme Když z jara první vonný květ, Pod šeříkem, Jarní květinka, Květiny na klavíru, či Kvetou máky v poli.

Na závěr bychom ovšem měli zmínit také neblahé důsledky nedostatku slunečního svitu na psychiku obyvatelstva. Velice sugestivně takovou situaci navozuje například valčík Josefa Stelibského na slova Jarky Mottla Do naší ulice sluníčko nepřijde, který zazněl v roce 1937 (spolu s dalšími truchlivými popěvky Pryč, ach, pryč je všechno a Nemám nic než to, co mám) ve filmu Batalion: Ta naše ulice je věčně šedivá, den co den zní tu jen písnička truchlivá, nikdo tu nepláče, nikdo se nesměje, lidi tu ztratili poslední naděje. Do naší ulice sluníčko nepřijde - tam jednou večer zapadlo, nikdy už nevyjde. A kdyby tam někdy paprsek vnik, tak by ho vyhnal náš domovník. Po naší ulici, choděj jen strážníci...

GABRIEL GÖSSEL