Nedávno uvedla Česká televize sběrný dokument Heleny Třeštíkové o Báře Basikové. V kratším úseku - místo pěti roků dva - se rozhodl sledovat režisér Miloslav Šmídmajer jinou, mediálně ještě frekventovanější zpěvačku - Lucii Bílou. Jeho téměř dvouhodinový snímek nabízí na kazetách Centrum českého videa.

Šmídmajerův dokument těží z atraktivity zpěvačky, jejíž popularita už sama o sobě byla poměrně snadným tahákem. Režisér natáčel s Lucií Bílou dva roky, nicméně film zaznamenává její kariéru od úplného začátku v sedmnácti, kdy ji na magická prkna ozářená reflektory vytáhl Petr Hannig, až po premiéru Johanky a hledání samostatného útočiště po rozchodu s životním partnerem. Asi nejproblematičtějším momentem dokumentu je viditelné oslnění režiséra svou "hrdinkou" (a také sponzorem, jehož lakem na vlasy se Bílá zaměstnává v úvodu). Jen zřídka v něm totiž najdeme byť jen náznak kritického pohledu, či kontroverzní situace, přestože by se jistě v životě zpěvačky jedoucí takto "naplno" našly a občas je někde v pozadí cítíme. Není to však vinou Bílé, nýbrž tvůrců (scénář Jefim Fištejn, Miloslav Šmídmajer), kteří je nechtěli nebo nedokázali vyhmátnout. Snad jen s výjimkou závěru, kde objevíme pár záběrů nenalíčené, unavené ženy vyrovnávající se především s osobní partnerskou krizí. Je nejspíš těžké zastihnout vitální, odolnou osobnost typu Lucie Bílé ve chvílích selhání, ale těžko věřit, že - upravená vizážistkou - prožívá vždy jen idylické okamžiky na pozadí domácího ráje na Floridě nebo v paprscích slunce uprostřed podzimní jevanské zahrady. Navzdory tomu má film alespoň svou vypovídací hodnotu - v zachycení pracovních povinností i klíčových osobních okamžiků v kariéře profesionální zpěvačky. Životní osud švadlenky, která se stala slavnou, má jako rychlý průřez kariérou a životem naší nejpopulárnější zpěvačky (mj. vztah k Tomáši Holému či jeho jmenovci Romanovi nebo bumerang následující po veřejné glorifikaci Klause) svou cenu hlavně pro její fanoušky a nenáročné televizní diváky.