číslo 19/2001
vychází 30. dubna
Názory, komentáře
Ideové konference jsou specialitou ODS. Ta třetí se konala předminulý víkend na pražském Žofíně a byla kombinovaná s 1. reprezentačním plesem strany. "Přišel i nezávislý senátor Václav Fischer, tak si už s naším panem předsedou nebudou alespoň přes televizi připomínat, že se neznají," svěřila se s postřehem delegátka ze severní Moravy. Průběh konference byl natolik decentní, že nejen senátor Fischer na plese, ale též v jednacím sále a diskusních sekcích mohli být přítomni i soupeři Klausovy strany, aniž by je z viděného a slyšeného ranila mrtvice. Pravda, o ideje zprvu příliš nešlo, neboť ODS slavila desáté narozeniny a potřebovala se rozehřát upomínkou na velké dílo, jež pro tuto zemi vykonala. Nejvroucnější díkůvzdání Václavu Klausovi přednesl Ivan Langer, o němž zasvěcenci naznačují, že není právě předsedovým favoritem. Klausův padesátiminutový projev, týž den jako celostránkový inzerát otištěný v hlavních denících, byl profesorsky klidný, želel spíše nevyužitých možností, než aby někoho peskoval, byl zřetelně vlídný k unionistické části čtyřkoalice a ohlásil záměr ODS formulovat v předvolební kampani vyšší společný zájem, který v očekávání osudových kroků, jež má Česká republika před sebou, musí spojit většinu společnosti, čímž zároveň ODS vyhraje volby. Během konference vykrystalizovala tři hlavní předvolební témata ODS: daňová reforma až po jednotnou daň pro všechny subjekty, kterou ale sám Klaus považuje spíše za vizi než za v dohlednu uskutečnitelný projekt, reforma veřejné správy (malý, levný, ale výkonný stát, Langrova vize jednokomorového parlamentu se 150 poslanci, i v řadách ODS neprosaditelná, a zavedení kancléřského systému) a vstup do Evropské unie. ODS bude zdůrazňovat, že přijímání nových členů není náplast za náš odsun za "železnou oponu", ani charita, a že při něm hrají významnou roli ekonomické a další zájmy členských zemí EU, jež si svá privilegia snaží podržet přechodnými omezeními pro nové členy - fakticky jejich druhořadým postavením v Unii. Způsob argumentace, jaký ve vztahu k EU i k dalším tématům předvedli Jan Zahradil, Petr Nečas, Martin Říman a někteří regionální politici, naznačil, že v ODS se formuje generace mladších politiků, kterým Miroslav Macek rád a třeba i Libuše Benešová nerada budou možná již na podzimním kongresu uvolňovat místopředsednická křesla. Oproti nedávným sjezdům ČSSD a Unie svobody činila ODS dojem klidné, vyrovnané a tentokráte nikoli agresivně sebevědomé strany, která v příštím supervolebním roce jaksi samozřejmě předvede svoji sílu.
Zbraně pro Tchaj-wan Počátkem minulého týdne Bílý dům oznámil, že prodá Tchaj-wanu čtyři torpédoborce, osm dieselových ponorek a dvanáct protiponorkových letounů. Z Číny zazněly ostré protesty i přes to, že USA upustili od záměru dodat Tchajwancům moderní radarový protiraketový systém Aegip. Za normálních okolností by tím debata mezi Čínou a USA o Tchaj-wanu skončila, jenomže v Bílém domě sedí prezident, který se na rozdíl od svých předchůdců vyjadřuje hodně přímo. Na otázku televize ABC, zda v případě čínského útoku na ostrov počítá s nasazením "plné síly americké armády", George Bush odpověděl: "Podnikneme cokoli, abychom pomohli Tchaj-wanu ubránit se." Od formálního uznání Číny v roce 1979 tak jednoznačný výrok amerického prezidenta pozorovatelé americko-čínských vztahů nepamatují. V případě ostrova, který Čína považuje za vzbouřeneckou kolonii, na kterou v případě vyhlášení nezávislosti slibuje zaútočit, se zjevně nedaří realizovat scénář "jedna země dva systémy", podle kterého Čína získala kontrolu nad Hongkongem. Slovní přestřelka mezi Čínou a USA úspěšně pokračuje, nicméně konfliktu velmocí se prý svět obávat nemusí. Důležitější než ovládnutí Tchaj-wanu je nyní pro Čínu přece jenom vstup do Světové obchodní organizace a pořadatelství olympijských her v roce 2008. Ani to mimochodem nebude snadné: Olympiáda v Číně se kvůli porušování lidských práv v této zemi nezamlouvá například našemu oštěpaři a členovi olympijského výboru Janu Železnému. Opravdu ženaOrganizátoři soutěže Miss Universe nakonec rozhodli, že Elodie Gossuinová, Miss Francie pro rok 2001, je skutečně ženou, nikoli transsexuálem, jak o tom spekuloval Daily News s odvoláním na zprávy z internetu. Devatenáctiletá Francouzka nebyla uznána ženou na základě svých tělesných proporcí, ale díky rodnému listu, "který dokazuje, že je ženského pohlaví". Celá aféra pak dokazuje, že svět není co býval: jestliže lze vážně diskutovat o tom, zda královna krásy náhodou není muž, pak už lze zpochybnit cokoli, všechno může být jinak. Vlastně není divu, že stále obtížněji rozlišujeme, co je skutečnost a co zdání. Cokoli se odhalí, je vzápětí dementováno, všechno má různá vysvětlení podle toho, jak se to komu hodí, žádný spor nelze definitivně uzavřít, žádnou otázku pro vždy zodpovědět. Platí to ostatně i o těchto řádcích: případ Elodie Gossuinové třeba není důvodem k pesimismu ohledně naší schopnosti dobrat se pravdy. Když to vezmeme z druhé strany, pravda nakonec vyšla najevo. Stačilo přečíst rodný list.