V meziválečném období existovala v ČSR mimo několika velkých dovozních firem i celá řada středních i menších domácích výrobců gramofonových přístrojů a příslušenství. Mezi ty menší patřila rodinná firma Jakub Konrády, jejíž výrobní sortiment původně zahrnoval (dle firemního razítka) výrobu a prodej hudebních nástrojů. Housle, varhany, piána, harmoniky, gramofony, desky atd.

Zakladatel firmy, pan Jakub Konrády (nar. 1881), se vyučil v Plzni varhanářem a ve své domažlické dílně prováděl od roku 1898 opravy a výrobu rozličných hudebních nástrojů: houslí, kytar, kolovrátků, harmonií, flašinetů, tahacích harmonik a od roku 1916 též chodských dud. Již od začátku dvacátého století také sestavoval stolní gramofonové přístroje, na přání dovážel a prodával gramodesky značek Odeon a Fonotipia, především ale distribuoval lacinou etiketu Omega s téměř výlučně "třeskutě" lidovým repertoárem (Hej, župy, župy, žup, má stará má nový chrup, Co mi dáte do hrobečku, U Kopečků candrbál). Čtyřikrát do roka vydávala firma Konrády seznamy nových gramodesek, které obsahovaly i četné veselé ilustrace a texty některých nejpovedenějších kousků. Tak například deska č. 18 obsahovala "hudbu se zpěvem" následujícího textu: Koupil jsem si kozu, od jednoho ševce, zatracená koza, ona dojit nechce. Pásl jsem ji, meknu, na pasece v lese, sakramentská koza, jak ten ocas nese. Stále na ni hledím, jak ocasem mrská, sakramentská koza, že ona se prská. Vždyť se již, potvora, sedmkrát prskala, sakramentská koza, kůzlata neměla.

Mechanické uspořádání gramofonové části Pianofonu - tedy motor, přenoska a zvukovod - vycházelo z běžných kufříkových gramofonů té doby. Zvukovku bylo možné nasadit na gramodesku až po natažení pérového strojku a vhození padesátihaléřové mince do otvoru na boku přístroje nad natahovací klikou - šlo tedy o jednoduchý mincový automat. Mince padaly po přehrání gramodesky do uzamykatelné zásuvky na spodní části horního dílu přístroje. Na přání byl přístroj dodáván i s motorem na elektrický pohon.
Král gramofonů Pianofon byl v roce 1931 v reklamních materiálech popisován jako "Bezkonkurenční miniaturní piáno, které obohatí vybavení každé místnosti. Přístroj věrně a přirozeně reprodukuje hluboké i vysoké tóny díky svému jedinečnému systému zvukovodu. Cena obnáší 2500 Kč. Výhodné splátky i záruka."
Při této prodejní ceně nepochybně nešlo o žádný masově vyráběný přístroj, nýbrž o luxusní zboží, které si svoji klientelu hledalo poměrně těžko. Pro běžnou domácnost byl Pianofon příliš drahý (běžné kufříkové gramofony tenkrát stály asi 300 - 900,- Kč) a jeho mincovní mechanismus by byl při používání v rodině zbytečný. Pro restaurační či hotelový provoz byl zase svojí konstrukcí příliš vratký a málo masivní, navíc by jeho kvalitní lakovaný a leštěný povrch v takovém prostředí značně trpěl.

Zdá se, že z těchto několika důvodů nezaznamenal Pianofon na trhu žádný větší úspěch. Sběratelé gramofonů proto tyto přístroje nenacházejí příliš často - tím víc se jeho šťastní majitelé dnes mohou těšit z vlastnictví unikátního a zvláštního přístroje s výraznými stylovými prvky art-deco.
Zmiňme se ještě krátce o dalších osudech firmy Jakub Konrády: v roce 1934 ji převzal nejstarší syn zakladatele a dál se věnoval opravám a výrobě všech druhů hudebních nástrojů, především chodských dud, které byly zvláště po roce 1945 velice žádané. Vylepšil jejich ozvučení, vzhled i ladění. Používal je i Československý rozhlas a exportovaly se do zahraničí (v padesátých letech byl pan Konrády jejich jediným výrobcem u nás).
V roce 1952 nový režim část provozu - prodej hudebních nástrojů - znárodnil. Firma Konrády se pak potýkala s nedostatkem materiálů a vzdorovala psychickému nátlaku až do roku 1960, kdy byla - jako jedna z posledních domažlických soukromých živností - zrušena.
Pan Jakub Konrády zemřel v roce 1988 ve věku nedožitých 83 let. Na rodinnou tradici ovšem dokázali navázat jeho synové, kteří nejenže vyrábějí dudy, ale od roku 1991 znovu provozují v původních prostorách prodejnu a opravnu hudebních nástrojů.