FONOGRAM
V éře šelakových gramodesek spatřila
světlo světa lecjaká zvláštnost - například kuriózní gramofon, který dnes
představíme čtenářům. Vyráběla ho na přelomu dvacátých a třicátých let jedna
západočeská firma.
Pianofon - král gramofonů z Domažlic
V meziválečném období existovala v ČSR mimo několika velkých
dovozních firem i celá řada středních i menších domácích výrobců gramofonových
přístrojů a příslušenství. Mezi ty menší patřila rodinná firma Jakub Konrády,
jejíž výrobní sortiment původně zahrnoval (dle firemního razítka) výrobu a
prodej hudebních nástrojů. Housle, varhany, piána, harmoniky,
gramofony, desky atd.
Zakladatel
firmy, pan Jakub Konrády (nar. 1881), se vyučil v Plzni varhanářem a ve své
domažlické dílně prováděl od roku 1898 opravy a výrobu rozličných hudebních
nástrojů: houslí, kytar, kolovrátků, harmonií, flašinetů, tahacích harmonik a od
roku 1916 též chodských dud. Již od začátku dvacátého století také sestavoval
stolní gramofonové přístroje, na přání dovážel a prodával gramodesky značek Odeon
a Fonotipia, především ale distribuoval lacinou etiketu Omega s téměř
výlučně "třeskutě" lidovým repertoárem (Hej, župy, župy,
žup, má stará má nový chrup, Co mi dáte
do hrobečku, U Kopečků candrbál). Čtyřikrát do
roka vydávala firma Konrády seznamy nových gramodesek, které obsahovaly i četné
veselé ilustrace a texty některých nejpovedenějších kousků. Tak například deska
č. 18 obsahovala "hudbu se zpěvem" následujícího textu: Koupil jsem
si kozu, od jednoho ševce, zatracená koza, ona
dojit nechce. Pásl jsem ji, meknu, na pasece
v lese, sakramentská koza, jak ten ocas nese. Stále
na ni hledím, jak ocasem mrská, sakramentská
koza, že ona se prská. Vždyť se již,
potvora, sedmkrát prskala, sakramentská koza, kůzlata
neměla.
Z koncertních kousků pak bylo jako "zvlášť zdařilá
novinka" doporučováno hlavně "solo pro dechovou harmoniku s průvodem
houslí", které přednášel jistý Karel Hofman, artist, Praha.
Poslední firemní katalog z doby před první světovou válkou zahrnoval již i
nahrávky prvních cake-walků, two-stepů a dalších "výstředních hudebních
čísel" v podání anonymního Omega orchestr, Londýn.
My se dnes ovšem blíže podíváme jen na jediný výrobek z širokého
sortimentu této domažlické firmy, a sice na tvarově značně avantgardní mincový
gramofon značky Pianofon, který byl v dobovém tisku inzerován jako "král
gramofonů". Název tohoto přístroje byl odvozen z jeho tvaru, který připomínal
koncertní křídlo. V historii "mluvicích strojů" vyráběly dřevěné
gramofony ve tvaru koncertních křídel již před rokem 1914 mimo jiné firmy Zonophone
a Columbia - měly výšku necelý metr a zvuk z nich vycházel zpod otevřené
desky křídla. Cenově bývaly dvakrát až třikrát dražší, než obdobné stojanové
přístroje.
Firma Konrády vyráběla svůj Pianofon od konce dvacátých
let. Celý přístroj měl výšku 105 cm, šířku 40 cm a hloubku 60 cm. Vyráběl se v
černém provedení a leštěném laku. Od zmíněných zahraničních přístrojů se
lišil v tom, že jeho horní díl s vlastním gramofonem nestál na podlaze, nýbrž
spočíval třemi sloupky na talířových podstavcích a na skle překrývajícím
zelenou plsť. Tyto podstavce pak tvořily horní část skříňky
trojúhelníkového tvaru s uzamykatelným úložným prostorem na gramodesky. Jak na
horní části vlastního gramofonu, tak na skříňce pod ním se nacházel zlatě
provedený nápis Pianofon. Obě části přístroje přitom
nebyly nijak mechanicky propojeny - horní díl (tedy vlastní gramofon) bylo možné
kdykoliv zvednout a přenést na jinou podložku, aniž by ztratil funkčnost.
Mechanické
uspořádání gramofonové části Pianofonu - tedy motor, přenoska a zvukovod -
vycházelo z běžných kufříkových gramofonů té doby. Zvukovku bylo možné nasadit
na gramodesku až po natažení pérového strojku a vhození padesátihaléřové mince
do otvoru na boku přístroje nad natahovací klikou - šlo tedy o jednoduchý mincový
automat. Mince padaly po přehrání gramodesky do uzamykatelné zásuvky na spodní
části horního dílu přístroje. Na přání byl přístroj dodáván i s motorem na
elektrický pohon.
Král gramofonů Pianofon byl v roce 1931 v reklamních
materiálech popisován jako "Bezkonkurenční miniaturní piáno, které obohatí
vybavení každé místnosti. Přístroj věrně a přirozeně reprodukuje hluboké i
vysoké tóny díky svému jedinečnému systému zvukovodu. Cena obnáší 2500 Kč.
Výhodné splátky i záruka."
Při této prodejní ceně nepochybně nešlo o žádný masově vyráběný přístroj,
nýbrž o luxusní zboží, které si svoji klientelu hledalo poměrně těžko. Pro
běžnou domácnost byl Pianofon příliš drahý (běžné
kufříkové gramofony tenkrát stály asi 300 - 900,- Kč) a jeho mincovní mechanismus
by byl při používání v rodině zbytečný. Pro restaurační či hotelový provoz byl
zase svojí konstrukcí příliš vratký a málo masivní, navíc by jeho kvalitní
lakovaný a leštěný povrch v takovém prostředí značně trpěl.
Zdá se, že z těchto několika důvodů nezaznamenal Pianofon
na trhu žádný větší úspěch. Sběratelé gramofonů proto tyto přístroje
nenacházejí příliš často - tím víc se jeho šťastní majitelé dnes mohou těšit
z vlastnictví unikátního a zvláštního přístroje s výraznými stylovými prvky
art-deco.
Zmiňme se ještě krátce o dalších osudech firmy Jakub Konrády: v roce 1934 ji
převzal nejstarší syn zakladatele a dál se věnoval opravám a výrobě všech druhů
hudebních nástrojů, především chodských dud, které byly zvláště po roce 1945
velice žádané. Vylepšil jejich ozvučení, vzhled i ladění. Používal je i
Československý rozhlas a exportovaly se do zahraničí (v
padesátých letech byl pan Konrády jejich jediným výrobcem u nás).
V roce 1952 nový režim část provozu - prodej hudebních nástrojů - znárodnil. Firma
Konrády se pak potýkala s nedostatkem materiálů a vzdorovala psychickému nátlaku až
do roku 1960, kdy byla - jako jedna z posledních domažlických soukromých živností -
zrušena.
Pan Jakub Konrády zemřel v roce 1988 ve věku nedožitých 83 let. Na rodinnou tradici
ovšem dokázali navázat jeho synové, kteří nejenže vyrábějí dudy, ale od roku
1991 znovu provozují v původních prostorách prodejnu a opravnu hudebních nástrojů.
GABRIEL GÖSSEL
Příště: Profil gramofonové firmy Esta |