Budou to dva roky, co se na budějovickém sjezdu rozloučil Josef Lux s lidovou stranou a převzal ji jeho nástupce, jímž byl zvolen Jan Kasal. "Klidná síla" si pod Kasalovým vedením vedla na první pohled dobře: významně se zasloužila o úspěch čtyřkoalice v senátních a krajských volbách a ač v opozici, své postavení si upevnila. Zároveň se ale KDU-ČSL změnila, a to nikoli k lepšímu. Josef Lux začal stranu od poloviny devadesátých let otvírat novým lidem, novým myšlenkám a ofenzivnějšímu politickému stylu a směrovat tím tradicionalistické lidovce ke křesťanským demokratům evropského střihu. Důsledkem byl pozvolný ale znatelný vzestup prestiže KDU-ČSL a jejich volebních zisků. Jan Kasal, tehdy muž číslo 2, který měl ve straně silnou oporu v jejím aparátu, otvírání KDU-ČSL příliš netleskal a někteří straničtí funkcionáři je přímo blokovali, protože tušili v příchodu nových lidí konkurenci, méně pohodlí a vyšší nároky. Josef Lux se svým charismatem a mimořádnou autoritou však tuto renovační linii prosadil. Přede dvěma lety se jí v Budějovicích chopil Cyril Svoboda, který však Luxovi připadal ještě trochu zbrklý a nevyzrálý, a snad proto ho ani náznakem nedoporučil za svého nástupce. Protože KDU-ČSL pod Kasalovým vedením dobývala parlamentní i jiná křesla, jen nemnohé lidovce znepokojoval fakt, že se tak děje především šikovným manévrováním na půdě čtyřkoalice, ba dílem i na její vrub, a nikoli tím, že by se "modernizovaná" KDU-ČSL stávala přitažlivější novými nápady a důrazným stylem pro stále širší okruh příznivců, tak jak si to projektoval Josef Lux. Konflikt, který vyvrcholil ohledně stínové čtyřkoaliční vlády mezi Cyrilem Svobodou a jeho spojenci a Kasalovou většinou ve vedení KDU-ČSL však napovídá, že Luxova vize lidové, vlastně spíše křesťanskodemokratické strany není definitivně mrtva. O ni jde především, neboť Miloslav Výborný, jehož Jan Kasal vybídl, aby místo něj proti Svobodovi na nadcházejícím sjezdu KDU-ČSL kandidoval na předsedu a stranu sjednotil, byl jakožto člen Luxova vedení vždy mužem loajálním, ve straně váženým a oblíbeným, ale bez ambicí stát se jejím reformátorem. Když celostátní konference KDU-ČSL koncem loňského roku vybírala lidoveckého kandidáta na lídra čtyřkoalice, padl návrh i na Miloslava Výborného: ten s díky odmítl, protože prý zná své limity a být stínovým premiérem je něco jiného než starostovat v Heřmanově Městci. Pakliže si dlouholetý poslanec a bývalý ministr obrany Miloslav Výborný dodatečně uvědomí, že je v politice starý kozák, a vyhoví Janu Kasalovi, na jihlavském sjezdu KDU-ČSL narazí Cyril Svoboda na těžkého soupeře. Výborný by nejspíše dokázal situaci uklidnit alespoň do té míry, aby zvenčí vypadala strana opět jako "klidná síla". Už proto by neměl o hlasy nouzi, neboť lidovci těžce nesou, že se jejich spory propírají před veřejnosti, což je v této straně novum. Někteří ukazují prstem právě na Svobodu a vyčítají mu nejen rozruch, který vyvolal svou "demisí" kvůli nominaci "bratra" Kalouska do stínové vlády, nýbrž i účast v Tošovského vládě před třemi lety, v níž Svoboda usedl bez předchozího souhlasu vedení KDU-ČSL. Argument, že Cyril Svoboda je ctižádostivý sólista, který své straně působí potíže a vyvolává rozbroje, může - pokud ho "sestrám a bratrům" delegátům sjezdu některý dobrák šikovně naservíruje - Svobodovi podrazit nohy. Bude-li Výborný kandidovat na předsedu a zvítězí-li nad Svobodou, pak by bylo nutné položit si otázku, co se časem stane s KDU-ČSL, bude-li se její příští vůdce snažit o kompromis mezi - řekněme - Kasalovou konzervační a Svobodovou renovační linií (neboť i Svobodovu přítomnost jakožto jednoho z Výborného místopředsedů si lze představit). Zkraje podzimu 1997 stanul Josef Lux před dilematem, zda má KDU-ČSL odejít z vlády či nikoli a v listopadu se rozhodl. Za třináct měsíců může stát KDU-ČSL před dilematem, zda a s kým jít do vlády, a za jakou cenu. To nebude čas kompromisů a předseda KDU-ČSL bude muset rozhodnout ano - ano, ne - ne.