V samém srdci Cancúnu, v pestrobarevném domečku, který vypadá jako by ho projektoval a hlavně natíral sám rakouský architekt Hundertwasser, se známky nedávají. Režim je tu vlastně dost volný. Může se sem chodit v šortkách a během hodiny třeba cucat meloun. Pokud ovšem na to vůbec máte čas. Ve škole Del Bosque de Cancún se učí španělština. Jsou vítáni všichni zájemci, kterým je více než osmnáct let, přičemž horní hranice stanovena není. Zachází se tu s vámi přímo královsky. Nejprve si vás vyzvednou na letišti, lehce přezkouší a zařadí do patřičné skupiny podle znalostí. Kurzy začínají každé pondělí, a to po celý rok, takže vlastně můžete přijet kdykoli a pokaždé vás někam zařadí. Velkou výhodou je také to, že se učí v malých skupinkách. Nejčastěji ve třech, ale občas se stane, že se někdo večer zapomene v baru na pláži a vyučování, které začíná v osm hodin ráno, nestíhá.

"V naší škole trápíme studenty už pět let, nejvíce z nich přijíždí na začátku roku, kdy je v jejich zemích zima. Máme tu studenty ze Spojených států, ale také hodně z Evropy, Rakouska či Švýcarska, jezdí sem i hodně Němců," říká Bertha, členka učitelského sboru, který čítá dvanáct profesorů. O škole jsem se dozvěděl z internetu. Hledal jsem místo, kde se dá učit španělsky. To, že je v únoru v Cancúnu třicet stupňů asi nelze považovat za nevýhodu. Je to jednoduché. Na internetu si najdete adresu školy, přečtete podmínky, vyplníte přihlášku a internetem odešlete. Musíte také poslat zálohu 100 dolarů. Samotný kurz není úplně nejlevnější, ale je to dobrá investice vzhledem k tomu, že pořád mluvíte španělsky a navíc máte co dělat i po škole. A když porovnáte cenu za kurzy u nás s tím, kolik platíte za intenzivní výuku v Mexiku, není to zas tak velký rozdíl.
"Co je na naší škole nejzajímavější a co k nám studenty nejvíce láká, je asi spojení studia a dovolené. Výuka je intenzivní a pestrá, ale po škole navíc můžete jet k moři a zůstat až do večera na pláži," říká Bertha.
Podobně ke svému studiu přistupuje i jednašedesátiletý Helmut ze Švýcarska, který je příkladem toho, že v Cancúnu nechodí do školy pouze pětadvacetileté dívky. "Říkal jsem si," povídá mi o jedné přestávce můj švýcarský spolužák, "že celý den na pláži stejně nevydržím, proto bych mohl dopoledne dělat něco užitečného. A tak jsem se přihlásil do kursu. A že se učím cizí jazyk v šedesáti? Nezáleží přece na tom, kolik je vám skutečně let, ale nakolik se cítíte," prozrazuje mi Helmuth svou životní filozofii, s níž budou mnozí z vás jistě souhlasit.