Český rozhlas - 3 Vltava, 17. května 11.00 hodin

Ačkoliv italský prozaik Antonio Beltramelli nepatří mezi známé autory (nedostalo se na něho ani heslo v odeonském Slovníku spisovatelů Itálie z roku 1968), naše dnešní povídka ukazuje, že si zaslouží být zařazen mezi spisovatele, jejichž dílo je stále živé. V povídce Zrádce přicházejí ke slovu věčně aktuální pojmy čest a morálka.

Antonio Beltramelli se narodil roku 1873 v městečku Forli na severním úpatí Západních Apenin. Nějaký čas pracoval jako novinář ve větších městech, ale nakonec se vrátil do rodného kraje Romagna, kde pak tvořil až do své smrti v roce 1930. Příběh Zrádce je převzat z povídkové knihy Anna Perenna (ta vyšla v Milánu bezmála před sto lety - r. 1904), která patří mezi jeho první literární díla a je dokladem autorova vztahu k rodnému kraji. Beltramelli obdivoval přísnost a nekompromisnost morálky venkovského lidu, založené na dávných tradicích a vyvěrající z tvrdého života na svazích apeninského pásma hor Alpe di San Benedetto, ležících na jihozápad od jeho rodného Forli. Aby nenarušil tvář toho kraje, ponechával Beltramelli místní jména i jména osob v té podobě, jakou měla v tamějším dialektu, čímž vznikal ostrý kontrast mezi nimi a autorovými vytříbenými literárními výrazy. Přísná morálka italského venkova přežívá v některých krajích až do dnešní doby.

V češtině vyšly kdysi dávno knižně dva malé svazky Beltramelliho próz: Tři povídky vydalo nakl. J. Otto v řadě Světová knihovna (bez data vydání), v roce 1925 pak vyšla v Melantrichu próza Veselé dětství. Naše povídka tedy představuje ojedinělé připomenutí tvorby polozapomenutého regionálního autora z jihu Evropy.

Atmosféru vyprávění dokreslí krátká ukázka: A tehdy řekl pastýř Rimueld: - Zradil jsi porušením zákona pohostinství. Buverovy oči naráz vzplály a ruce sevřel v pěst. - To není pravda! vykřikl. Nato Rimueld hlasem ještě důraznějším: - Stal jsi se zrádcem pro zisk, pošpinil jsi svoje jméno a svůj rod. Zanechal jsi svým dětem dědictví hanby a stařešinové tě ušetřili jen proto, že s tebou žijí nevinní. Buver stál jako zkamenělý. S bolestnou přísností v hlase mu stařec vypočítával viny, jež ho uvrhly do samoty a udělaly z něj podlé zvíře mezi lidmi, kteří se neodchylují od pradávných zákonů. Proto teď stál čelem proti vážnému shromáždění stařešinů jako ten, kdo sražen náhlou bouří hledá záchranu a vysvobození z hrozných sutin, jež ho obklopují...

Povídku Zrádce uvádíme z rukopisného překladu Josefa Tomíčka. V režii Ivana Chrze čte Petr Pelzer.