Čím víc diváků se podaří prodat obchodníkům s reklamou, tím větší jsou zisky. Podbízet se proto patří k základním principům fungování komerční televize. Pozastavovat se nad tím, nemá smysl. Horší je, že koláče sledovanosti, s nimiž dokáže tak působivě oživovat své pravidelné sobotní "promluvy k národu nováků" Železný ředitel Vladimír, hrají zjevně hlavní roli i při sestavování programové nabídky České televize. Usvědčujícím důkazem je nedávné několikatýdenní řádění stupidity Policejní akademie o pátečních večerech. Příznivci kultivované profesionality detektivek s inspektorem Taggertem si ve stejné dny museli počkat do půlnoci. Podle obdobné logiky, je každý, kdo chce od televizní obrazovky víc, než nechat se "ubavit k smrti" chronický nespavec. Nebo nezaměstnaný, který může sledovat reprízy přes den a nad ránem. Příkladů existuje přehršel - viz vysílací časy filmových klubů, většiny kulturních magazínů a nepolitických diskusí a rozhovorů. Výjimky jen potvrzují pravidlo.

Nalézt alternativu nesmyslného nadbíhání většinovému divákovi, a nesklouznout přitom do opačného extrému suché nezáživnosti, nemusí být složité. Pro začátek by možná stačilo přestat veřejnost podceňovat. Odsouvat "náročnější" pořady mimo dohled běžného diváka, je hloupost. Nabídka v televizi předchází poptávku. A nemusí nutně mít komerční podobu vstřícné podlézavosti. Kdo může předem s jistotou vědět, že například dokument Ötzi - muž z ledovce, o unikátním svědectví z doby kamenné, které přinesl nález nejstarší zachovalé mumie, nezaujme víc diváků než jednotvárná "zábavná" dieta servírovaná v hlavním večerním čase? Pokud podobné tituly bude ČT i nadále vysílat "z povinnosti" ve všední den odpoledne, nemá ani šanci dozvědět se, že se možná mýlí. Přesvědčení, co je opravdu schopné diváka zaujmout a zabavit (a navíc informovat, vzdělat, kultivovat...), by se nemělo donekonečna utvrzovat prostým opakováním hloupé praxe.