Od chvíle, co se Čtyřkoalice rozvedla s Cyrilem Svobodou a usmyslela si, že "nový politický styl" si obstará pomocí povýtce starých tváří, jimiž si Karel Kühnl nechal od partajních špiček zalidnit stínovou vládu, se její kára jaksi hrne z kopce. Podle posledního měření volebních preferencí (STEM) by "4" s téměř 26 procenty sice ještě vyhrála volby do sněmovny, jenomže ODS s 22 a ČSSD s 21 procentem preferencí jí už téměř šlapou na paty. Nejde ale jenom o ztrátu procentních bodů za uplynulý kvartál: Čtyřkoalici opouštějí takzvaní spontánní voliči, kteří se vracejí zpět k jejím dvěma nejsilnějším stranám, ke KDU-ČSL a k Unii svobody. Zatímco Kühnlova stínová čtyřkoaliční vláda má za sebou již čtyři zasedání, na nichž kuje své programové prohlášení, veřejnost přestává Čtyřkoalici vnímat jako perspektivní "koncern" a začíná se opět orientovat na původní značky, z nichž vznikl. Z tohoto hlediska je pro Čtyřkoalici mimořádně důležité, jak dopadne koncem tohoto týdne jihlavský sjezd KDU-ČSL a předposlední červnový víkend liberecký sjezd Unie svobody. Krize v lidové straně není nejspíše jen personálního charakteru, jak se domnívá pravděpodobný kandidát na jednoho z místopředsedů Miloslav Výborný. Neochota řady krajských konferencí KDU-ČSL vyjádřit před sjezdem podporu buď předsednické kandidatuře Kasalově, anebo Svobodově ztíží sjezdovým delegátům jejich rozhodování. Pokud se Kasal neukáže v Jihlavě být dosti silným, nastoupí za něj asi v druhém kole proti Svobodovi senátor Milan Šimonovský, muž vyhraněných a osobitých názorů, jenž politicky vyrostl jako náměstek primátorky Lastovecké na brněnské radnici. Šimonovský právě tak jako nyní lidovečtí krajští hejtmani a zastupitelé mají ve svých stranických regionech silnou pozici, protože svou politickou kariéru - na rozdíl od mnohých poslanců - většinou absolvovali od píky. Těžko kdo dnes odhadne, do jaké míry a kam pohne tento fenomén lidovou stranou, až se snad už v Jihlavě prosadí do jejího vedení. Na výsledek z Jihlavy budou netrpělivě čekat unionisté. Jejich předsjezdové sondáže v krajích naznačily, že nejen navenek, nýbrž ani pro většinu strany by nebyl ideálním nástupcem po Karlu Kühnlovi Ivan Pilip. Na předsedu US tedy nemůže nekandidovat Vladimír Mlynář a možná i Hana Marvanová, pokud se nespokojí s postem první místopředsedkyně. Pokud by sjezd této dvojici jako další místopředsedy schválil Ivana Pilipa, Pavla Peška a Petra Mareše, jak se na tom prý v zákulisí pilně pracuje, pak by to zvěstovalo smíření původně dosti odtažitých proudů v Unii svobody, a znamenalo by to demonstraci její jednoty a dynamiky. Vraťme se ale ke Čtyřkoalici: Jen pokud se podaří novým vedením KDU-ČSL a US navázat důvěrný kontakt, najít rychle společnou řeč a přivést "čtyřku" k životu, může mít tenhle podnik ještě šanci. Samotný porod programového prohlášení její stínové vlády, ohlášený na konec prvního pololetí, takovou šanci neposkytne, zvláště bude-li v té době již existovat konkurenční nová strana "středu" připravovaná intelektuálně potentními osobnostmi formátu Jana Švejnara, Michala Kocába či Jiřího Lobkowicze. Co Čtyřkoalice ku své resuscitaci vymyslí, je pochopitelně její problém, ale v každém případě má na jeho vyřešení v podstatě jen "okurkovou sezónu" letních prázdnin. Brzy po nich začne ve sněmovně souboj o příští státní rozpočet, který nanejvýš pravděpodobně odstartuje kampaň před parlamentními volbami v červnu 2002.