Ke stabilizování pozice etikety Esta přispěla v průběhu třicátých let i restriktivní obchodní politika vlády - na dovážené gramodesky bylo totiž uvaleno vysoké clo, které donutilo většinu zahraničních firem český trh opustit. Po roce 1936 tak mimo etikety HMV zůstávaly na domácím trhu z větších značek prakticky už jen české firmy Esta a Ultraphon.

Koncem roku 1938 musel Žid Emil Schmelkes svůj post hudebního ředitele firmy Esta opustit. Nahradil ho hudební skladatel Jan Seidel, který se snažil na repertoár uplatňovat vyšší umělecké nároky. Jeho zásluhou tak bylo vydáno například album Biblických písní Antonína Dvořáka a na 10 gramodeskách Špalíček národních písní. Orchestr Národního divadla v Praze s dirigentem Otakarem Jeremiášem nahrál z podnětu J. Seidela řadu skladeb Antonína Dvořáka a Bedřicha Smetany. Mnoho snímků v této době vydal také soubor Pražského divadla pro mládež pod vedením Míly Melanové - kromě pohádek pro děti například i dramatizaci Foglarových Rychlých šípů, natočenou ve dvou časově oddělených frekvencích.

Značný prostor v katalogu Esty dostaly překvapivě od začátku čtyřicátých let moderní taneční a swingové orchestry Karla Slavíka, Emila Ludvíka, S. E. Nováčka, Bobka Bryena a Jana Maudra. Pro nahrávky různých jazzových souborů Emila Ludvíka byla dokonce zřízena zvláštní Swing-série, Bobek Bryan měl pro své nahrávky vyhraženou vlastní Sérii rytmus s etiketou vzhledově připomínající gramodesky značky Brunswick.

Zde jen malá odbočka: Náš gramofon - programový zpravodaj firem Esta-Polydor-Brunswick - uveřejnil v roce 1942 následující oznámení: V příštích dnech budou dány do prodeje desky nové serie Esta Cc, které budou opatřeny zvláštní černou nálepkou se zlatým tiskem. Tato serie bude vyhrazena hodnotné taneční hudbě bez zpěvu v podání našich nejlepších orchestrů. Repertoár této serie bude sestaven ze stěžejních skladeb dokonalé taneční hudby. Prvé snímky této serie jsou již připraveny a budou oznámeny příště. Na ohlašované nové etiketě, prakticky svou úpravou kopírující etikety jazzových desek značky Brunswick, ale nakonec žádné snímky nevyšly.

Od roku 1940 pro Estu nahrávala také šansoniérka Míla Spazierová-Hezká. Pro její zádumčivé písně firma zřídila zvláštní řadu gramodesek Moderní český chanson. Několik snímků pro Estu natočily také herečky Jiřina Šejbalová, Jiřina Štěpničková a Ljuba Hermanová.

Světová válka odřízla Německo mimo jiné od zdrojů šelaku, cenné suroviny pro výrobu gramofonových desek. Hlavně v letech 1940-1942 proto měly desky značky Esta bohužel často velice špatnou kvalitu (byly označované za "upečené" či "kamenáče") a vlastní záznam zanikal v šumu drážky. Například jediné čtyři snímky, které pro tuto značku namluvila v roce 1942 již zmíněná Jiřina Štěpničková, se dodnes žádnému sběrateli nepodařilo najít v uspokojivé kvalitě.

Gramodesky značky Esta se zpočátku (od roku 1930) prodávaly za 25 Kč. Mezi mnoha různými značkami desek, přítomnými tehdy na českém trhu, tedy patřily mezi lacinější. V období odbytové krize pak Esta postupně snižovala cenu svých desek až na 12,50 Kč. V úspěšnějším období firmy, tedy v polovině třicátých let, se ceny gramodesek Esta opět zvýšily z 12,50 na 15 Kč. V době druhé světové války se pak gramodesky o průměru 25 cm s nahrávkami populární hudby prodávaly za 25 K, ale například kompletní album Slovanských tanců v té době stálo celých 395 K.

Konec druhé světové války uvítala značka Esta hned několika účelovými snímky: Dismanův rozhlasový a divadelní soubor mládeže pro ni natočil recitační a hudební pásma Září 1939, TGM a dvoudílnou Invazi (na slova Pavla Kohouta). Objevily se též reedice starších swingových nahrávek souborů Karla Moravce, S. E. Nováčka nebo strunového kvintetu K. O. Hrubého. Své první snímky v této době natočily na etiketu Esta i jazzové orchestry Ladislava Habarta a Gustava Broma. Grafická podoba poslední - poválečné - verze etiket, obalů gramodesek a obálek katalogů Esty byla dílem Františka Muziky.

O žádné programové dramaturgii u poválečného repertoáru této firmy však již nelze mluvit. V přechodném období před a po znárodnění gramofonového průmyslu v roce 1947 byly snímky z matric obou velkých českých firem lisovány bez ohledu na svůj původ - například ve studiích Ultraphonu natočené snímky Míly Spazierové nakonec vyšly na etiketě Esta, byly zaváděné různé kombinované etikety a některé snímky přicházely na trh také na exportní etiketě Mercury (s uvedením názvů skladeb v angličtině, ovšem často s pravopisnými chybami).

Znárodnění gramofonového průmyslu znamenalo - podle jedné dobové brožury - ...důležitý krok dopředu, hlavně ve sloučení dosavadních programových hodnot na značkách Esta, Ultraphon a Supraphon. Hlavně ale znamenalo počátek dlouholeté izolace od gramodesek a populární hudby (ale i kultury obecně) -z angloamerické oblasti.

GABRIEL GÖSSEL