Iva Janžurová začínala drobnými, zapomenutelnými úložkami - její přítomnost byla zanedbatelná. Během několika let však po herecké stránce neuvěřitelně vyspěla. Nejenže bravurně zvládla velké úlohy, náročný part v Kočáru do Vídně a nedlouho poté i zcela odlišnou roli v Penzionu pro svobodné pány, ale i na omezené ploše dokázala vytvořit celistvou, dopodrobna rozehranou figuru, jak dokazuje historický snímek Čest a sláva (1968).

V tomto neprávem zapomínaném snímku, asi nejzdařilejším, jaký režisér Hynek Bočan (nyní od něho ČT vysílá Zdivočelou zemi) za celou svou kariéru natočil, si zahrála zvulgárnělou, životem usmýkanou služku a pánovu milenku současně. Okamžitě si všimneme jejího štěkavého hlasu, když komentuje nenadále na ni kladené požadavky. Stačí jediný její pohled, jediné gesto, jediné slovo, abychom v úplnosti pochopili důsledky válečných běsů a nuceného přizpůsobení.

Bočan se inspiroval stejnojmenným románem Karla Michala (podle jeho námětu vznikla i satirická komedie Bílá paní) a pokusil se popsat, jak se projevuje ztráta nadějí i iluzí, jak se člověka dotýká přemlouvání a přesvědčování k protirežimnímu vystoupení. Ne náhodně jsou vedeny dlouhé rozmluvy o svobodě názoru, o právu na svobodnou volbu víry. Váhavý, skeptický, zprvu jen své zájmy a prospěch sledující rytíř Rynda (další mistrovský výkon Rudolfa Hrušínského), jehož tvrz spíše připomíná zablácený venkovský statek, se rozhoupá k činu příliš pozdě - mezitím byl podepsán vestfálský mír a válka skončila uznáním císařských zisků. Je zde opět glosována česká povaha, snad i národní úděl: dlouho skloněný hřbet může být stěží narovnán donkichotským odhodláním, které navíc probublá až v okamžiku, kdy už je vše ztraceno. Ale bez naděje nelze dále existovat...

Bočan postihl dilemata lidí ocitnuvších se v bezvýchodném bludišti hluboké společenské krize, v dobách s rozvrácenými jistotami. Zvolenou dobu zobrazil ve statických obrazech, připomínajících starodávné grafické listy, kde kontrast protikladných barev černé a bílé je umocněn i zimním obdobím. Téma všeobecného zmaru hmotného i mravního prosvítá doslova každým záběrem. Čest a sláva se řadí mezi ty české historické filmy (např. Kladivo na čarodějnice, Královský omyl, Ezop), které hledají paralely a dokáží se vzedmout k podobenství. Nepřinášejí lacinou zábavu - vyžadují spoluzamyšlení. Pak teprve můžeme ocenit, co vše sdělují.

Úterý 29. 5. 2001 PRIMA - 22.45 hodin

Senátor Peter van Leuvan prosadí privatizaci zdravotní pojišťovny Medicaid. V této společnosti pracuje i přítelkyně doktora Martina Lorringa Jo. Lorring bez jejího vědomí zařadí s pomocí programátora Eddyho do evidence pojišťovny osoby, které nemají zdravotní pojištění a potřebují léčbu. Za nějaký čas dostane Jo disketu s obrázky ryb. Poté co si podle pokynů jeden obrázek vybere, je muž, který je skrytý pod tímto symbolem, brutálně zavražděn. Následují vraždy dalších neoprávněně pojištěných lidí. Podezření padá na doktora. Lorringa. Jo věří v jeho nevinu a pátrá po skutečném pachateli...

Režie: Dewin M. Radican. Hrají: Melissa Leoová, David Beecroft, Jonathan Walker, Joe Lisi, Olina Torturrová a další.

Středa 30. 5. 2001 ČT 1 - 20.20 hodin

Tento malý, trochu staromódní příběh o velké vášni se celý odehrává v jednom domě, v jeho bytech, na jeho dvorku, případně v jeho zahrádce. Dům by příběhy neměly opustit. Patří k němu a mimo něj nemohou působit. Jen v něm mohou mít své kouzlo a jisté tajemství. Děj vyprávěného příběhu se odehrává v současnosti, děj příběhu ukazovaného někdy úplně na konci čtyřicátých let a některé příběhy tušené ve válce či dokonce ještě dříve. Vše je zarámováno do jednoho sobotního odpoledne a podvečera, kdy se v domě o pěti partajích koná svatba. Český film se tak vrací k tématu rodinných kořenů a vazeb, dávné sousedské pospolitosti, dávno již nepulsujícím vášním a citům, identifikace s naší ne tak vzdálenou minulostí, kdy na dlouhá desetiletí mizel jeden svět a začal se utvářet zcela jiný, přičemž odlesky obou nás provázejí ještě dnes.

V příštích dvaceti letech se u nás zvýší počet lidí starších pětašedesáti let o třetinu. Je velmi pravděpodobné, že pět až sedm procent bude trpět nějakou formou demence. Nejčastější formou tohoto postižení je Alzheimerova choroba. Příčinami, projevy i možnými způsoby léčení se budeme zabývat společně s řadou odborníků. Vydáme do se Brna, kde vznikl takzvaný spinální program - jde o speciální péči pro pacienty po úrazech páteře. Snahou lékařů je, aby byla tato péče zavedena na více místech České republiky. Podíváme se do purkrabství Pražského hradu na výstavu fotografií s názvem Propojení obrazem. Jde o snímky, na nichž jsou lidé v mezních sociálních situacích a ti, kteří trpí zdravotním postižením.

Pátek 1. 6. 2001 NOVA - 21.45 hodin

Hlavní postavou snímku je jedenáctiletý Danny Madigan, který ze všeho nejraději tráví čas v kině na akčních filmech. Jeho nejoblíbenějším hrdinou je tvrdý newyorský policajt Jack Slater (Arnold Schwarzenegger). Chlapcův přítel, starý promítač Nick jej pozve na soukromé půlnoční promítání nového, dosud neuvedeného pokračování Slaterových dobrodružství. Věnuje mu kouzelnou vstupenku, kterou kdysi dostal od samotného Houdiniho, a s jejíž pomocí se Danny přenese do filmu a stane se parťákem samotného Jacka Slatera. Marně se mu snaží vysvětlit, že jsou ve filmu, kde se pistole nemusejí nabíjet, všechny ženy jsou krásné a zranění hrdinů vždy povrchní... Americký snímek, který je parodií akčních filmů, natočil John McTiernan. V dalších rolích uvidíte Austina O´Briena, Charlese Danceho, F. Murraye Abrahama, Franka McRaeho, Anthonyho Quina, Toma Noonana a další.

Sobota 2. 6. 2001 NOVA - 13.55 hodin

Režie Stuart Margolin. Hrají dvojčata Mary-Kate a Ashley Olsenovy, Patrick Cassidy, Peg Phillipsová, Martin Mull, Michele Greenová a další.

Neděle 3. 6. 2001 ČT 1 - 21.50 hodin

V rámci filmů natočených podle námětů Milana Uhdeho uvádí ČT dnes již bezmála zapomenutý snímek Souhvězdí Panny. Jeho námětem je v podstatě anekdota - jak se na vojnu propašovala dívka ke svému milenci. Jenže ambiciózně natočené dílo (černobílá širokoúhlá kamera neustále a téměř reportážně panoramuje stísňující vojenský prostor, v plynulých jízdách těká z postavy na postavu) selhává právě ve vylíčení situace na těchto místech. Ne zcela sourodě mísí milostnou romanci s juchavým pohledem na život v uniformě.

Vojíni odmlouvají, pošklebují se, nezatěžují se nějakou kázní - a velitelé (až na snaživého mladičkého poručíka) mají až nevídaný cit pro milostné i jiné problémy svých podřízených. Do tohoto až křečovitě prostořekého pole vnikají věčně se dohadující smíškové pracující na ošetřovně, kteří jako by sem spadli z úplně jiného filmu, natolik formanovské jsou jejich rozmluvy i kresba (zvláště u Vladimíra Pucholta, v jehož stínu přece jen zůstává začínající Jiří Wimmer). Namísto ústřední milenecké dvojice jsou to právě oni, kdo přitahují nejvíce pozornosti. Na milencích není přitažlivého vůbec nic, ve své době skandální příchuť měly jen temperamentní erotické scény, k nimž se odvážně propůjčila debutující Jaroslava Obermaierová.

Režisér Zbyněk Brynych nepostihl ani poměry u letecké jednotky, jejíž reálie by ve zvoleném kontextu měly zaujímat důležitou funkci, ani nenahlédl jistou absurditu vojenské existence, jak se zdařilo např. Juráčkovi ve filmu Každý mladý muž. Nepomohla ani pohotovost a poté noční poplach (záběry ke startu chystaných letadel se jen nevzrušeně komíhají), vyprávění vše jen registruje se stejnými výsledky jako v instruktážním filmu. Selhává zde scenáristická příprava, která nedospěla k žádoucímu motivickému i stylovému skloubení předkládaného příběhu, ale též režijní zvládnutí, které se spokojuje s mechanicky členěnými změnami žánrové optiky.