I když americký horor Záhada Blair Witch 2 pronásledují ostré odsudky i na stránkách jinak se vším smířených časopisů (např. Cinema), nedomnívám se, že se jedná o mimořádný nezdar. Pokračování jistě vzniklo z ryze zištných důvodů, neboť chce zužitkovat mimořádný ohlas prvního dílu a přes formální nápodobu jeho postupů (souběžně pořizované videozáznamy) postrádá jak bezprostřednost, tak účinnost.

Zatímco první film těžil ze znepokojivého záznamu tajemných událostí, důsledně prezentovaného v poetice dodatečně sestříhaných dokumentárních záběrů, pokračování nezastírá hraný půdorys, byť se rovněž - zejména v úvodních pasážích - odvolává na dokumentární status; jako nový prvek akcentuje rozpor mezi subjektivním vnímáním hrdinů a tím, co zachytily kamery. Tento interpretační klíč je vysloven hned na začátku, když jedna z postav říká, že pro člověka se stává realitou už to, čemu skálopevně věří.

Tato významová dvojlomnost není přiměřeným způsobem zužitkována. Režisér Joe Berlinger celé vyprávění směřuje jen k průběžně vkládanému vyšetřování bestiálních vražd, s nimiž mohou mít hlavní hrdinové něco společného, ale neodpovídá na otázku, zda je posedlo tajemné zlo a nutilo páchat činy, jichž si nebyli vědomi (však se také často opakuje tvrzení o zlu přineseném do jejich středu). Záhada Blair Witch 2 je o poznání konvenčnější. Přejímá výchozí syžetový model (opět čtveřice zvědavců vybavená nejmodernější záznamovou technikou vyráží do zakletého lesa), ale záhy se přidržuje osvědčených klišé - ať již jsou to hrůzné vidiny, které účastníky pronásledují, nebo postupné odhalování podrobností na videozáznamech.

Značně si však vypomáhá apriorní svérázností postav: Jeff, který výpravu zorganizoval, se léčil v blázinci, jedna z účastnic vydávající se za čarodějku se vyznačuje jakýmisi telepatickými schopnostmi, v dívce, která potratí, jako by se přízračné zlo koncentrovalo nejdříve, její partner zůstává navzdory okázalým gestům nejhůř rozepsanou figurou... Vyprávění zřetelněji podléhá právě módním proklamacím - třeba na téma, že komerčně lze využít i děs (do tajemných končin směřují turistické výpravy!). Úvahové pasáže rozhodně patří k nejslabším, nejméně přesvědčivým momentům. Také herecké výkony zcela neznámých protagonistů (dvě ženy, dva muži) postrádají potřebnou přesvědčivost, rostoucí expresivita výrazu přestává být věrohodná a připomíná nekorigované ochotničení.

Přes vznesené výhrady se však domnívám, že Záhada Blair Witch 2 není horší než jiné druhořadé horory, ambice vyrovnat se první části (kterou přichystal zcela jiný tvůrčí kolektiv) přirozeně selhaly.