Na vaše koncerty přijde každý rok přes sto tisíc lidí. Čím si takový zájem vysvětlujete?
Možná to bude znít jako příliš jednoduché vysvětlení, ale já se nikdy netajil snahou dělat písničky pro co nejširší vrstvu posluchačů a vůbec se za to nestydím. Myslím si, že v muzice je pořád ještě text podstatný.

Píšete tematicky hodně různorodé skladby. Na novém albu Paměť slonů je třeba spousta zeměpisných a dějepisných odkazů. Proč?
Je to taková tříšť z toho, co mě poslední dva roky provázelo a co mě zajímalo. Dostal jsem se až do sfér, v nichž jsem se dřív vůbec nepohyboval. Kromě písniček o naději nebo o přírodě jsem na desku napsal i skladby o Africe, o legionářích, o Robinu Hoodovi. Sám jsem zvědavý, jak se na to budou lidi tvářit.

Kamelot má poměrně obsáhlou diskografii. Kolik jste vlastně vydali desek?
Když počítám i výběr největších hitů, jde v případě novinky o třináctou desku.

A co na to vaši posluchači? Stačí si vaše alba kupovat?
Zatím jsme na půl milionu prodaných nosičů. Průměrně si naše desky koupí kolem patnácti tisíc lidí, prodáme-li dvacet tisíc, už mluvíme o úspěchu.

Na albu Paměť slonů je i skladba Šeherezáda opatřená orientálním motivem, píseň Robin Hood zní zase "keltsky". Jak budete tyto písničky prezentovat naživo, zbavíte je aranžérských fines, nebo použijete třeba předtočených zvuků?
My už je hrajeme živě a z devadesáti procent znějí jako na desce. Jen když nejsou po ruce třeba housle, tak jejich part zahraju na kytaru. Lidi to mnohdy ani nepoznají, mám kytaru, která má plný, tučný tón.

Všechny nové písně jste napsal sám. Kapela nemá autorské ambice?
Jsou nějaké pokusy, někdy to vyjde, jindy ne. Psát písničky, to je i kus řemesla, ale je to taky dar. A vím, že každý ten dar napsat kvalitní věc nemá. Možná především jde ale o to, že já ty písničky zpívám, tudíž je musím cítit, hlavně jejich text. Proto si je radši zatím píšu sám.

Když už jsme u festivalů, Kamelot pořádá už léta svůj vlastní festival. Jakou má dramaturgii, kdo vybírá účinkující?
Kapely většinou vybírám sám, ale sonduju i u moudrých a vzdělaných lidí z branže, koho by tak chtěli slyšet. Ti muzikanti jsou většinou moji kamarádi, takže jim zavolám, oni přijedou, zahrajou, dostanou honorář, najíst, napít. Jsou spokojení a publikum taky. A o tom to je. Dlouhá léta jsme tenhle festival dělali v Racheticích, pak jsme se na dva roky přestěhovali do Mohelna - to jsou takové vísky kolem Náměšti nad Oslavou. V posledních letech jsme se ale zabydleli v Březníku, kde máme kamaráda, učitele Ivoše Lysáka. Koupil a zrekonstruoval tam bývalý pionýrský tábor a na takovém fotbalovém plácku u lesa se pak hraje. Kolem pole, řeka... Paráda.

Jak bude vypadat letošní ročník?
Letos nepřipravujeme nic, protože se musíme soustředit na svoje koncerty. Kvůli nim jsme odmítli i účast na letních hudebních festivalech. Naší ambicí je dělat samostatné koncerty, jejichž průběh a zabezpečení můžeme ovlivnit a připravit. Chceme, aby si lidi odnesli co nejsilnější zážitek a nemuseli poslouchat třeba problematický zvuk. Jde nám zkrátka o profesionální úroveň.

Ještě ke koncertům - Kamelot je kapela, která co se týče vystupování rozhodně leností netrpí. Kolik koncertů vlastně ročně absolvujete?
Za posledních pět let mi vychází průměr 138 koncertů za rok.

Není to stereotypní, objíždět stále stejné "štace"?
Stereotypní snad ani ne. Snažíme se v poslední době jezdit i ven, do Rakouska, do Polska. Zvlášť v Polsku se nám hraje dobře a nejde jen o to, že Poláci nám rozumějí. U nich je kultura posvátná, zatímco u nás si na sebe musí každý vydělat, tam je kultura dotovaná, jinými slovy, i kdyby na chleba nebylo, na kulturu peníze být musí.

A co vaši další oblíbenci?
Jeden se jmenuje Eric Clapton a ten druhý Mark Knopfler. Mám odjakživa slabost pro zpěváky, zpěvačky mi nikdy nic moc neříkaly. I když, jednu oblíbenou mám, je to Alice Springs. Líbí se mi barva jejího hlasu, navíc je to nesmírně pracovitá holka.

Zmínili jsme kritiky. Vaše kapela si na jejich nepřízeň nemůže stěžovat. Získali jste dokonce řadu poměrně prestižních hudebních cen. Jaký význam jim přikládáte?
Každá cena přinejmenším potěší, je to jistá odměna za práci, kterou člověk odvádí. Samozřejmě z toho nelze dělat závěry, znám muzikanty, kteří udělali výbornou desku a nikdo si toho ani nevšiml.

Jste velmi plodným skladatelem. Umíte si představit, že byste někdy soustavněji psal pro jiné interprety?
Já se tomu nevyhýbám, už dřív jsem skládal třeba pro Šárku Rezkovou, Lenku Filipovou, Věru Martinovou. Ale je pravda, že zatím píšu hlavně pro sebe, což je dané především tím, že vážně nemám čas. Než pustím písničku z rukou, musím ji zažít, vstřebat, to chvilku trvá. Ale pokud bych měl zakázku a čas, jsem schopen pro někoho napsat třeba kompletně celé album.

Příští rok uplyne dvacet let od vzniku vaší kapely. Chystáte určitě nějaký velkorysý vzpomínkový koncert. Jak bude vypadat?
Velký koncert určitě uděláme, na to se hrozně těším. Vstup bude zdarma, navíc každý dostane ještě pivo a párek s hořčicí. Bude to vlastně takový první komunistický koncert na světě, všechno tam bude zadarmo. Ale naši fanoušci si to zaslouží, dvacet let si poctivě kupovali lístky, dvacet let nám byli věrní.