Slovenskou populární hudbu už dávno v Česku nereprezentují jen osvědčená jména jako Ráž, Elán, Habera, Müller či Lehotský. Současná slovenská scéna, to jsou i Jana Kirschner, Ivan Tásler, I. M. T. Smile, Neurópa, Iné kafe, Žena z lesoparku. Zkrátka, mladá krev v zemi našich bývalých sousedů zamíchala kartami... Senzací loňského roku se na Slovensku stala formace No Name, jejíž deska Počkám si na zázrak zabodovala začátkem března při předávání cen Slovenské hudební akademie (obdoba českých výročních cen) hned pětkrát, a to v těch nejsledovanějších kategoriích. A jaké tedy je nejlepší slovenské album roku 2000, natočené nejlepší slovenskou skupinou téhož roku? Tak předně: těží z pozoruhodného skladatelského talentu bratrů Igora a Romana Timkových, kteří společně složili i nejlepší slovenskou skladbu minulého roku (samozřejmě, podle mínění "Akademie") nazvanou Žily a oceněnou i v kategorii Text roku. Moderně znějících, melodicky nápaditých skladeb je však na albu víc - vedle titulní písně disku oplývají nepřeslechnutelnými hitovými ambicemi zvláště Pieseň pre dvoch a Nenormálna. "Timkovci" mají cit pro výrazným refrénem korunované, přehledně vystavěné písničky - jako jejich oblíbence bych tipoval U2 i Manic Street Preachers. No Name rozhodně nepřinášejí nic převratného, v mezích rock&popového mainstreamu je ale jejich muzika osobitá a výraz sympatický.

V půvabném rámování smetanovskými áriemi - Barče z Hubičky a Karoliny ze Dvou vdov - může album představit pouze zlomek z vynikajícího (a na nahrávkách naštěstí zachovaného) pěveckého umění vynikající sopranistky Marie Tauberové. A ačkoliv je toto CD "omezeno" předem danou koncepcí výběru (obsahuje pouze árie, které natočil Čs. rozhlas, a navíc jde vesměs o romantický repertoár), přesto poskytuje plastický obraz pěveckého mistrovství i bohatého rejstříku umělkyně, která se letos v dubnu dožila devadesáti let. Patřila k velké generaci pěvců Národního divadla, jehož členkou byla v letech 1936-1974, a na domácí scéně i při mnoha zahraničních vystoupeních ztělesnila významné operní role. Okouzlovala a podmaňovala koloraturní bravurou i hlasovou vřelostí; byla Violettou Giuseppa Verdiho i Liškou Bystrouškou, zpívala Evu v Mistrech pěvcích norimberských, zapsala se do hudební historie jako první Mirandolina Bohuslava Martinů, ztělesnila četné role smetanovské. Posluchače alba, vydaného s podporou Nadace Život umělce, potěší árie Rusalky, Rosiny z Lazebníka sevillského, Lucie z Donizettiho Lucie z Lammermooru, Leonory z Verdiho Trubadúra či Violetty z Traviaty, Pucciniho Manon, Čajkovského Taťány... Krásný hlas Marie Tauberové zní na obnovených, digitálně upravených nahrávkách (hudební režisér S. Rychlý, zvukový mistr M. Mareš) čistě a jásavě. A do poslechu jejích árií se navíc přidává také trocha nostalgie: nahrávky jsou totiž z doby, kdy se zahraniční opery zpívaly česky a nebylo třeba berliček překladu na displeji nad jevištěm...