číslo 24/2001
vychází 4. června

Rozhlasová publicistika

TVÁŘ ZA MIKROFONEM

Vaše cesta k mikrofonu?
Začalo to asi před dvaadvaceti lety v big bandu a divadle na střední škole v Sezimově Ústí. Pak už následovaly roky u country a bluegrassových kapel, ve kterých jsem mimo muziky měl na starost také mluvené slovo. Na fakultě jsme počátkem osmdesátých let zkoušeli studenské vysílání na koleji a od té doby jsem začal snít o této práci. V polovině osmdesátých let jsem se přiženil do Českých Budějovic a začal hrát v bluegrassových skupinách (Sem tam, Roháči) a i tam na mě připadla role speakera. Po roce 1990 se otevřela možnost pracovat v soukromých médiích a teprve moje žena mě přesvědčila, že mé obavy pracovat za mikrofonem jako profesionál jsou zbytečné. Vstoupil jsem do éteru v Rádiu 21 a v tehdy začínajícím televizním vysílání na kanále OK 3 s cyklem hudebních pořadů. Po třech letech přišla nabídka pracovat v Českém rozhlase a naskytla se tak možnost splnit si sen. Od té doby je ze mě hudební redaktor se svými pořady, který by už asi neměnil.

Vaše rozhlasová nej?
Největší vzor: Mirek Černý, Luděk Nekuda; radost: objevovat pro posluchače nové tváře a písničky a připomínat jim kouzlo těch starších a následně přijímat zprávy, že z tohoto počínání má radost posluchač; potěšení: pořad s Johnem Denverem, spolupráce s Michalem Tučným, všechny mé pořady, které někdo poslouchá, návštěva Nashville, spokojené publikum na festivalech folku a country; starost: co dál v české písničce, přání: zdraví, nápady, přátelé.

Co vás drží nad vodou?
Trocha sportu, uzenářské výrobky masného průmyslu, přátelé, trocha peněz za práci, víra, že existují slušní lidé, se kterými jednou budem dál, moje rodina.