Tenorista Karel Hruška, plzeňský rodák, by se 14. června tohoto roku dožil 110 let. Na jevišti plzeňského Městského divadla debutoval ve svých dvaceti letech, v pražském Národním divadle poprvé vystupoval již v roce 1919 a do pěveckého důchodu odešel v roce 1957. Jen v úloze Principála vystoupil v Prodané nevěstě více než tisíckrát, zatímco celkový počet jeho vystoupení čítal již v roce 1947 více než 5000.

My se ale dnes budeme věnovat jeho působení v oblasti hudby populární a zaměříme se hlavně na kuplety, výstupy a písničky, které po něm zůstaly na šelakových gramodeskách. A těch natočil od konce dvacátých do čtyřicátých let požehnaně. I když etikety těchto četných gramodesek jen málokdy opomenuly u jeho jména uvést dodatek "člen ND v Praze", je bohužel třeba říci, že mnoho jeho nahrávek Národnímu divadlu čest zrovna nedělalo. (Koncem třicátých let dalo vedení ND jasně na vědomí jinému zpěvákovi "pod obojí", Oldřichu Kovářovi, že není žádoucí, aby se na etiketách gramodesek Ultraphon s nahrávkami lidovek, na nichž tento výtečný tenorista zpíval - většinou s Karlem Vackem, objevovalo jeho jméno. Tenkrát to vyřešilo označení "zpívá Ultraphon duo".)

Své první snímky natočil Karel Hruška v roce 1928 pro značku Artiphon, kterou v Podmoklech u Děčína lisoval - kromě řady dalších značek - německý podnikatel Hermann Maassen. Na těchto v Berlíně natáčených snímcích najdeme běžné dobové šlágry a kuplety, zpívané buď za doprovodu firemního univerzálního orchestru holandského kapelníka Eddyho Walise, nebo pouze s klavírem. Na několika takových deskách Hrušku doprovází také akordeonista Franta Poupě či anonymní "trampský šraml". Hruška na některých těchto nahrávkách jako by nebyl ve své kůži - poměrně těžkopádně dopadá v jeho přednesu výborná písnička J. Mottla Houby, kuplet E. Fialy Kde je moje máma, vůbec už nemluvě o tangu J. Ježka Mercedes. Po nástupu zvukového filmu natočil Hruška pro Artiphon také řadu filmových melodií z českých i zahraničních filmů, například tituly Sonny Boy, Píseň noci nebo Černá čára na zdi. Některé z těchto nahrávek byly současně lisovány i na další Maassenovy etikety, jako byly desky ASO, Letem, Melodycord, Monopol či Rektophon a v letech 1930-1931 hlavně E Rekord.

Mezitím se nahrávky Karla Hrušky objevily i na etiketách dalších gramofonových firem: od roku 1929 zpíval pro firmy Parlophon, Homocord a Columbia, od roku 1930 pak nahrával populární písně i pro firmu HMV. Nesměl pochopitelně chybět ani na prvních snímcích pro český katalog Ultraphonu - již v roce 1930 pro tuto firmu natočil například reklamu na rozhlasový přijímač Telefunken a o rok později pro Ultraphon nazpíval reklamní snímek, v němž vychvaloval margarín Sana.

Za dobovou popularitu vděčil Karel Hruška především svému účinkování v pořadech Československého Radiojournalu, kde poprvé vystoupil v kabaretním pořadu s Vlastou Burianem v roce 1925, tedy již dva roky po zahájení vysílání rozhlasu v ČSR. Od roku 1926 zpíval za klavírního doprovodu Johna Gollwella jednou či dvakrát měsíčně v zábavných pořadech a mimoto se účastnil spolu s členy bývalého kabaretu Červená sedma večerních pořadů šansonů. Od roku 1928 pak pravidelně účinkoval na veselých matiné, která rozhlas pořádal ve svém paláci. O jeho velké rozhlasové popularitě svědčí i to, že když pro velice omezený ohlas posluchačů a vysoké náklady na takový typ pořadu víceméně selhal pokus Radiojournalu uvádět pod názvem Veselé večery pravidelné literární kabarety, přenechal literární šéf úkol kabaretních pořadů raději Karlovi Hruškovi a Vlastovi Burianovi, kteří - podle dobového zápisu - "jako oblíbení a nezávislí herci byli v tomto ohledu daleko volnější".

Hruškovy pravidelné rozhlasové Měsíční revue, v nichž zpíval populární šlágry a přednášel aktuální kuplety, měly obrovský ohlas - byl přímo zavalován dopisy posluchačů. Ocitujme alespoň část jednoho takového dopisu, napsaného dokonce ve verších, v němž .mnoho pozdravů a slova plná uznání posílají ctitelé ze Smíchova: V naší pak domácnosti, ctěný pane, snad kvůli Vám se jednou něco stane - neb stačí říci "Lidí, Hrunda pěje v rádio!" a vší práci dáme ihned ádio. Ač čtyři jsme a sluchátek jen tré máme, přec vždy se o ně dobře porovnáme - však při Vás, pane, to je boží dopuštění, každý z nás vrh' by se ve věčné zatracení: otec matku nezná, dcera muže, a od sluchátek tahají se, že až praská kůže.

Pokud je mi známo, poslední Hruškovy gramofonové snímky z oblasti lehkého žánru vydala v polovině roku 1943 firma Ultraphon. Za klavírního doprovodu René Kubínského a na slova Mírovského a Špilara na této desce Hruška přednáší na známé operní, operetní i lidové nápěvy Večerní písně ženatého otroka, obsahující sloky jako: Manželství, manželství, ach to je vězení - ten, kdo tam spadnul, tomu pomoci není. Pomoci mu není, odsouzen je věčně, má to tak jako já - nepodmínečně. (zpívá se na melodii Hřbitove, hřbitove).

Karel Hruška zemřel 17. října roku 1966.

GABRIEL GÖSSEL