Léta 1528., 9. dne měsíce dubna, na den Sazometné středy, král Ferdinand, upokojiv Království uherské, po třetí do Prahy přijel a tu nazejtří v Zelený čtvrtek třinácte chudých lidí mužského pohlaví na Hradě pražském krmil a sám jim sloužil, krmi podával, vína naléval. Po jídle přepásav se prostěradlem jednomu každému z nich pravou nohu přikleknuv na zem umýval, čistou rouchou utíral a políbil naposledy, zavěsiv každému rejnský zlatý v červeném měšečku na hrdlo a dav dobrého sukna na sukni a kmentu na košili, domů je rozpustil.

A až do příštích Velikonoc mělo svědomí pana krále pokoj. On pan král už ani na víc neměl sílu, i když byl jinak velice výkonným politikem. Rozhodně nelenošil - povinností a úkolů měl nad hlavu. Kromě umývání třinácti dolních končetin, a to pravých, se staral o celý věnec zemí své vlastní říše. Nejvíc energie mu braly Uhry (jako země). Jeho žoldnéřské armády tu bojovaly s Turky. Kromě toho měl hodně práce s protestanty v římsko-německé říši a taky pomáhal bratu Karlovi v bitvách s Francií o Itálii. Což stálo dost peněz, částky byly přímo astronomické. Finance byly velice neuralgickým bodem Habsburkova vladaření. A staly se pochopitelně i třecí plochou ve vztazích mezi králem a českými stavy.

Přímo šokem pro domácí panstvo bylo, když Ferdinand zřídil českou královskou komoru (tenhleten úřad byl čímsi jako dnešní české ministerstvo financí). Nad ním však byla ještě jedna instituce - dvorská komora. Ferdinand uložil české komoře, aby znovuobnovila panovnický majetek. Během jagellonské doby se totiž čeští páni postarali o takřka dokonalou privatizaci. Do vlastní kapsy, samozřejmě, a bez náhrady. Novému českému panu králi toho při nástupu do funkce moc nezbylo - v přímém držení měl všehovšudy těchto pět korunních statků: Poděbrady, Kolín, Křivoklát, Tachov a Kadaň (a pak že je tunelování novodobým objevem).

Druhým a ještě závažnějším úkolem české komory bylo vyhledávat nové zdroje příjmů do královské, tedy do státní pokladny. Do té doby se o to Ferdinandův finanční aparát snažil, seč mohl, ale narazila tady kosa na kámen. Na hodně tvrdý. Jmenoval se "zemský řád Českého království". Na ten při svém nástupu Habsburk přísahal, podle něj u nás král nemohl volně vypisovat berně (tedy daně), v této věci mu každý krok musel odsouhlasit stavovský sněm. Prostě páni si hlídali svoje peníze...