Konfrontace se současným světovým kontextem a vyrovnání se s vlastní tradicí - to jsou základní tendence, které předznamenávají většinu současných tuzemských pokusů o dramatický televizní seriál. Příkladů různých přístupů a různých výsledků nabízí obrazovka průběžně přehršel.

Reprezentativním pokračováním dosavadních tristních snah o vytvoření české podoby sitcomu je Duch český na ČT 1. Od někdejších "průkopnických" nováckých Nováků, mechanicky přenášejících zaběhaný rodinný model do českého prostředí, přes nedávnou - ještě o poznání trapnější - exkurzi Františka Ringo Čecha do mytologického úsvitu našich dějin s názvem Pra, pra, pra..., kterou nás obšťastnila veřejnoprávní obrazovka, až po zmíněný současný neveselý pokus, je příčina fiaska stále táž: nepochopení specifiky žánru a nezvládnutí řemesla. I pro pokleslou sitcomovou konfekční vatu, předurčenou k vycpávání méně atraktivních odpoledních časů komerčních kanálů, je charakteristická zkratka, gradace a souvislý příval pointovaných gagů. S tím vším však má standardní těžkopádné rozehrávání prošlých "anekdot" pramálo společného. I v Duchu českém tak vládne především rozvleklá nuda. Naopak: nahradí-li otrocké pošilhávání po zahraničních předobrazech a křečovitou snahu po vtipnosti například příklon k tradici realističtější tragikomiky obyčejného života, může být výsledek hned o poznání vkusnější a zábavnější - alespoň zatím odvysílaná pokračování původního komediálního seriálu To jsem z toho jelen to naznačují...

Poctivým pokusem navázat na lepší část dědictví domácí seriálové tvorby inspirované literaturou byla nedávno odvysílaná Zdivočelá země, která vznikla podle románů Jiřího Stránského. I vůči této dvacetidílné dobrodružné exkurzi do trestuhodně opomíjené etapy naší nedávné historie by jistě bylo možné vznést dílčí výhrady týkající se řemesla. Většinou však jdou na vrub obecnější krize dramaturgie. Přesto platí, že právě tento seriál názorně dokázal reálné možnosti a dramatický potenciál dnes tak často krátkozrace odepisovaného žánru. Nejen díky potřebnému tématu, ale například i stylově čisté režii Hynka Bočana a vesměs až netelevizně solidním hereckým výkonům Martina Dejdara, Jiřího Schmitzera, Jany Hubinské a řady jejich mladších (!) kolegů, se Zdivočelá země právem zařadila na čestné místo mezi úspěšná díla české seriálové školy.