číslo 25/2001
vychází 11. června

Tipy ČRo

O tom, že životní zkušenost může být pro dosažení úspěchu důležitější než dravost, vypovídá příběh ze života afrických slonů. O starých slonicích, bez nichž by se mladším členům sloního stáda žilo opravdu těžko, píše pro Meteor doc. ing. Jaroslav Petr. Z houští se ozvalo hluboké sloní zabručení a pokojně se pasoucí stádo zneklidnělo. Slonice zvedaly hlavy a větřily. Hlas z houští nepatřil nikomu z jejich stáda. Kdo to asi přichází? Někdo známý? Anebo je to cizí slon? Věští jeho příchod vážné nepříjemnosti? Stará slonice se zklidnila jako první. Poznala hlas slona a vzpomněla si, že s ním její stádo nikdy nemělo vážnější potíže. Mladší slonice rychle následují starou samici, která stojí v čele stáda. Uklidní se, vracejí se k pastvě a matky malých slůňat dovolí svým potomkům, aby se napili mateřského mléka. V čele samičích skupin stojí nejstarší a nejzkušenější slonice. Někdy zaujímá vůdčí pozici už v poměrně mladém věku kolem třiceti let. Většinou ale stojí v čele stáda samice kolem padesátky. Vzhledem k tomu, že se sloni dožívají šedesáti až sedmdesáti let, jsou to sloní dámy v pokročilejším věku. Jak si sloní vůdkyně vedou? Jsou mladší samice průbojnější a energičtější než starší slonice? Anebo tu hrají významnější roli právě bohatší životní zkušenosti starších vůdkyň stáda? Sloni potřebují klid na pastvu. Během dne musejí spořádat obrovská kvanta potravy, aby pokryli potřeby svého obrovitého těla. Neustálé vyrušování brání matkám v řádné péči o potomky. Je proto nesmírně důležité rozeznat už podle hlasu nebo pachu, zde se blíží spřízněná sloní skupina nebo možný útočník. A v tom jsou staré vůdkyně přebornicemi. Za svůj život se setkaly se stovkami slonů a vryly si do paměti jejich hlas, pach i chování. Dovedou tak s vysokou spolehlivostí rozhodnout, kdy je poplach namístě a kdy je zbytečný. Mladé vůdkyně tyto "společenské informace" postrádají.

IVO BUDIL