Mám to štěstí, že mne kouření cigaret nikdy nelákalo i když kolem mne hulil kdekdo, včetně mojí mámy. Pak v dospívání na učilišti, v továrně a samozřejmě muzikanti vážné i nevážné hudby. Od malička jsem měla spoustu zájmů a pořád co dělat. Zpívat v dětském sboru, sportovat, číst si, hrát na kytaru, na housle, psát si... Jednoduše řečeno, cigareta není tou mojí drogou. A ani teď, kdy leckteré náplně cigaret slibují inspiraci, tvořivost, vytržení a kdoví co ještě, nechává mne to v klidu.

Ale bohužel, proti své vůli, jsem pasivní kuřačkou. To znamená, že když například odzpívám jeden večer v Jazzklubu Reduta na Národní třídě, je to, jako bych vykouřila pět cigaret. Někdy i více, když se vydaří obzvlášť kouřivá partička s doutníky...

Dokud dýcháme, žijeme. Někdo má těch dechů míň, někdo víc. Někdo dejchá lehce, jiný těžce. Já při zpívání vdechuju hodně, protože pořád zpívám naplno, mluvím, poskočím si a improvizuji třeba jako saxofonista. Je to prostě dejchačka. Jenže jazzkluby na zelených loukách pod širým nebem - to si taky nedovedu představit. Ta správná atmosféra vzniká v začouzeném přítmí a v lehce alkoholickém oparu. Naštěstí v klubech nezpívám každý večer. Jsou divadelní a koncertní sály... Ve vlaku jezdím v nekuřákovi, v letadle podobně a v autech s muzikanty už naštěstí panuje dohoda - kouří se u benzinových pump...

Copak já, mě žádné cigarety neučarují, ale učarují bohužel těm nejmladším, kteří chtějí vypadat jako ti frajeři na reklamách a ve filmech, jednat ledabyle a elegantně, což jde jedině s cigaretou a s těmi elegantními krabičkami a zapalovači... Smrad? Nevadí. To k tomu patří. A když? Mám všelijaké spreje, žvýkačky, tic tac aj...

Kdybych já měla dost peněz, pokusila bych se o kampaň antireklamy a zapojila do ní všechny idoly mladejch. Tedy jako rockové, hip hopové, rapové, jazzové osobnosti, též sportovce a vůbec mediální osobnosti, pana prezidenta nevyjímaje - na billboardech, plakátech, letácích, učebnicích a krabičkách s jejich varováním a ne nějakého ministerstva. Udělala bych televizní hudební klip třeba ze zakouřené Reduty či z klubu Roxy. Hráli by v něm prokouření bezdomovci, kuřáci a kuřačky se špatnou pletí, málo vlasy, špatnými zuby, žlutými prsty, kašlající, chrchlající, nemocní... Prostě bych skutečnost ukázala z toho konce a ne z toho začátku.

Bohužel, kouří se čím dál víc, kouří se kdeco a kdekoli. A to už se dobře nežije a leckoho to zabije...