Je to jako s tím cholesterolem. Potkáme se s tím i s oním. Když paní Věra Galatíková, herečka, jejíž jméno vyslovuji vždy s úctou, odpovídala na otázku jedné novinářky - jaké je podle jejího názoru dnešní divadlo, řekla přesně volenými slovy: "Chaotické, namyšlené, hloupě agresivní, zjednodušené, povrchní, ukřičené a černobílé. Ale také vzrušující, láskyplné, pokorné, strhující, veselé i bolestné. Takové jako doba, ve které žijeme." Kdybych jí tuhle otázku položila já, chtěla bych ještě vědět - a co myslíte, že převládá? Protože to, co převládá, je důležité. V životě, v politice, ve všech oborech kultury a umění i v technice. Ta převaha totiž vytváří atmosféru. A každý psycholog by vám řekl, že atmosféra společnosti vládne lidské duši. Působí na myšlení, cítění, vnímání i intuici. Řídí naše záměry, naše činy. Prostředí se přizpůsobujeme. Vplouváme do něj, chováme se podle něho, zvykáme si. Najednou se nám jeho dravý proud nezdá ledový a odporný. Zlhostejníme. A mladší, životem méně zkušení, si začnou myslet, že ani jinak být nemůže. A přesto se vždycky budou ozývat zoufalé výkřiky: ale to jsme přece nechtěli! Přesto se vždycky najdou blázni blázniví, kteří budou věřit, že nezhynulo podhoubí slušnosti a poctivosti.

Mistrní tuneláři se ve svobodném prostředí vyrojili jako včely. Informací o tom, jak krachují banky, různé fondy, jak bankrotují firmy, jsou plné noviny. Jde o peníze, a to je nejcitelnější a nejnázornější. Do peněženky se díváme denně. Že vám někdo tuneluje duši, konkrétně vkus, smysl pro krásu, slušnost a sebeúctu, je stejně rafinované a daleko méně nápadné než vzít vám peníze. I když přitom také o peníze jde. A pracuje se na tom na plné obrátky. Neříkejte, že jste si nevšimli!

Cizinci jsou u nás v úžasu. Pornografický billboard nad Václavským náměstím, demonstrující vitalitu černochů, no, to by si hned tak v jiné kultivované zemi nedovolili! Nebo reklama zobrazující dívku s široce rozevřenými koleny, která má v klíně meloun s hlubokým zářezem do červeného středu. Marně si říkáte - jaké zboží vlastně nabízel tenhle poutač? Odbornice na reklamu dr. Jitka Vysekalová tomu říká "upíří efekt". Co mělo přilákat zájem, odvedlo ho. Takové reklamy hlavně provokují. Rozčililo vás to, puritáni? Televizní reklamy také vesele skotačí. Někde daleko zůstal vtip Mr. Beana, v českém provedení z nápadu vyšlo trapné kradení sýra. Výzvu "jen si vezmi" s dětskou přirozeností prosazuje i holčička, která zatoužila po oplatce tolik, že neváhala zastavit auto. A sestřičce v nemocnici připadlo samozřejmé, že sáhla pacientce, upoutané na lůžko od hlavy k patě, po neodolatelné tyčince. Natěrač plotu zas neváhá stvrdit trvanlivost nátěru slovy: "Až to budu natírat podruhé, to už tady, maminko, nebudete!" Vtipné a poutavé snad jen pro autory. Nebo se mýlím, pro vás také?

Rovněž politiku je prý nám třeba podávat kreativně. Zabydluje se v bulváru. Špígl zakoupila nově firma Brisk Company a posílila tvůrčí tým šefredaktorem Prokůpkem, a ač to zní jako groteska, redakční radu novým předsedou, bývalým šéfredaktorem Haló novin Černohorským a také někdejším předsedou strany Důchodci za životní jistoty Kremličkou. Ale jinak prý tento orgán bude zaplněn lidmi zprava doleva celým spektrem názorů, aby mohl zaujmout středovou pozici. Vpravo už se usadil bulvár Super, notně nakloněný ODS. Ale ještě je místo úplně nalevo, které čtenáři jistě rádi denně podpoří nějakou tou korunou. Bohužel i Halina Pawlowská, která v České televizi uvádí výjimečně dobrý a vtipný pořad Banánové rybičky, rozmělnila svou reputaci novým časopisem Šťastný Jim, který se jen přiřadil k záplavě plátků plných drbů. Prý lidmi víc a víc žádaných. Tytam jsou doby, kdy se časopisy schovávaly pro poučení a připomínku něčeho zajímavého či krásného, teď jsou většinou jen spotřebním zbožím na zhltnutí jako málo chutný hamburger.

Bohužel ale přibývá i inscenací v seriózních divadlech, které jsou více provokací než požitkem, a stejně je tomu s řadou výstav i umělců zvučných jmen. Extravagantní díla chtějí urputnou publicitou pokořit soudnost diváka. Nerozdávají krásu, nepovznášejí. Mají příchuť ledabylosti a podvodu. A moderní hudba? Vnucuje se nám leckdy svou nestydatostí. Nerozpakuje se tři minuty opakovat jeden motiv a táž slova, navíc v podání nepěkných a nevyškolených hlasů. Média? Mnohé televizní i rozhlasové pořady sklouzávají do užvaněnosti a plytkosti a přímo z nich čiší nepřipravenost a pohrdání posluchači. Schvalovacími procedurami odborníků projdou i taková díla, jakým je například neuvěřitelný seriál Duch český. S tím duchem jsme na tom tedy dost špatně. Je to horečná činnost za účelem výdělku, v prostoru kamarády poskytovaném kamarádům. Takovým praktikám se nelze ani s humorem vysmát. V tomhle prostředí se humor neujímá.

Největším uměním je dobře si vybírat. Není to snadné, musíte-li předtím projít tržišti braků. Ale přesto chodíme rádi do divadel, kde hrají výborní herci, o kterých se příliš nemluví, čteme časopisy, o jakých se ví jen málo, a posloucháme hudbu, jaká bude znít i za sto let. Máme své pořady, na které si uděláme čas, a jiné, které vypínáme. Každý víkend zaplňují hrady, zámky, muzea a galerie tisíce a tisíce lidí, aby se poklonily dílům, která prověřily věky. Těm ještě z časů, kdy pojem umění byl odvozen od slova uměti. Pohoda a radost dlouho doznívají po hudebních slavnostech, festivalech v historických místech, sportovních kláních či výstavách květin a po jarmarcích, na kterých nejmladší generace předvádí řemeslné umění dědů a babiček.