Učení náčelníci Jednoty bratrské, Lukáš Pražský a Vavřinek (jinak Korek) Krasonický s dalšími osmi bratřími připravovali se pilně k náboženským hádkám a třebas i k podstoupení mučednictví. K uvítání jejich při příchodu do Prahy poslán byl od pánů staroměstských i od mistrů učení pražského mistr Jan Pašek (na rozdíl od předchozích jmen si toto třetí jméno dobře zapamatujme), a ten je napomínal k mírnému a opatrnému chování, neb "jako v moři ryby rozličné, tak i v Praze jsou lidé divní a rozličných úmyslů" ,a bylo prý proto se obávati, aby nepřihodilo se jim něco k lehkosti a k hanbě pánů jak jeho, tak i jejich. Celý ten příběh byl pro lid pražský velikou událostí - měli konečně spatřit tváří v tvář ony hrozné lidi, o nichž pověst i to nesla, že každý z nich mocen byl »uhádati« třebas dvacatero kněží. Hned od rána plnily se ulice a náměstí, kudy bratří do radnice jíti měli, diváctvem nedočkavým a z většiny nepřátelským; v hlučném davu ozývaly se hlasy výhrůžné, neb křičeli jedni, když půjdou pikarti na radnici, zbíti a rozsekati je, jiní že do Vltavy s nimi a ztopiti je, jiní zase, že mají upáleni býti, ježto prý jsou horší nežli sami čerti.

Za touto scénkou, která tak roztomile oživuje jeviště českých dějin, jsme se vydali až do roku 1504. Tehdy poprvé se objevuje jméno Jana Paška. U jeho jména se objevil titul "mistr", to znamená, že to byl univerzitní učitel. Byl poslán, aby "přivítal" v Praze kacíře z Jednoty bratrské. A jinak - kde se vzal u nás v hlavním městě, a to na dost významném postu? Byl předpovězen. Asi jako počasí. Nikoli však v meteorologickém zpravodajství, leč v knize jistého pana doktora Jiřího Jenštejnera z Naumburku. On totiž uveřejnil takové jedno podivné proroctví. Přímo neblahou zvěst. O tom, že student jakýsi přivede Prahu svými rozumy a chytráctvím ke zkáze. Pozdější kronikáři si dali Jenštejnerovu věštbu dohromady s tím, co už věděli, a vyšlo jim, že jde o Jana Paška, tedy onoho studenta. A on skutečně přivedl Prahu tam, jak bylo řečeno.

Když se rozepře stavovská mezi šlechtou a městy o práva politická dostala do popředí veřejných záležitostí národa českého (teď jsme skočili o nějakých deset let dopředu, do doby, kdy si začali naši páni a naše města vzájemně vyřizovat svoje účty), tak jako každé hlubší hnutí ducha i každé vzbuzení nových potřeb a zájmů nacházívá časem své zástupce a tlumočníky, tak i postavení stavu městského a potřeba hájení jeho svobody zplodily za sebe a našly ty osoby, které před jinými hodily se k dílu takovému...