Český rozhlas 3 - Vltava, četba na pokračování od 27. června denně od 18.30

Knížka, z níž budeme na konci června po sedm podvečerů číst, by se stejně přiléhavě mohla jmenovat "bez dokladů". Tak totiž donedávna žil její autor Vladimir Boroda a žije tak i většina hrdinů-nehrdinů jeho vyprávění - obyvatel uprchlického tábora v Červeném Újezdu. Někteří zde pobudou sotva pár týdnů, jiní dlouhé měsíce. Šťastlivců, kterým se podaří získat azyl v České republice, je sotva hrstka. Autor naší knížky se dočkal po 8 letech.

Vladimir Gaus (to je pravé Borodovo jméno) se narodil v roce 1958 v SSSR. Jako teenagera jej zlákalo hnutí hippies. Odešel z domova, žil na ulici, toulal se po celém Svazu, snil o tom, že se dostane na Západ. Ve dvaceti rozšiřoval s kamarády amatérsky tištěné letáčky s Deklarací lidských práv a svobod. Byl zatčen, dostal šest let za protisovětskou agitaci, za potulku a příživnictví. Odseděl - ne, odpracoval si je v pracovním táboře v Omsku na Sibiři. Trest mu vypršel v roce 1984, konformního sovětského občana z něj však lágr neudělal. "Vrátil jsem se ke stejnému způsobu života, jakým jsem žil před vězením. Přišel jsem tím ale o všechna občanská práva. Musel jsem jezdit z města do města, aby mě znovu nezavřeli," vypráví. V roce 1993 doputoval přes Polsko až k nám. Samozřejmě bez pasu - vždyť neměl ani pověstnou ruskou "prapísku" (povolení k trvalému pobytu). Odpovědi na žádost o azyl se nedočkal, sehnal si cizí pas a toulal se po Evropě. Po čtyřech letech se vrátil do Česka, aby se tu oženil se svou českou přítelkyní. Po dalších peripetiích pak letos v únoru konečně získal azyl v ČR.

Knížka "Bez hrdinů" (v r. 1999 vydalo nakladatelství Maťa) je Borodův první literární pokus, má prý však už připravených dalších osm knih. Podle vlastních zkušeností a pozorování popisuje život v uprchlickém táboře v Červeném Újezdu. Soustřeďuje se především na osudy uprchlíků ze zemí bývalého SSSR. Je tu například dvojice bratrů z Gruzie, táborový ruský knihovník Voloďa s ženou a dvěma malými dcerkami, Ukrajinec Chochol, který chce uchránit syna před odvodem na vojnu, arménská houslistka Irina se synem a nemocnou dcerkou, která nutně potřebuje operaci ledvin, Franc Štirberg - sirotek, jehož otec byl Němec, matka Polka, podle dokladů z dětského domova je Rus, přišel ale z Lotyšska. Boroda popisuje, jak ubíhají všední dny v utečeneckém táboře, a na tomto pozadí vypráví o složité minulosti běženců i jejich často naivních snech o budoucnosti, tužbách, nadějích i zklamáních. Nedramatizuje, nepřikrašluje, neomlouvá ani nežaluje, prostě přináší svůj pohled zevnitř. "Nehrdinské" příběhy obyvatel utečeneckého tábora si poslechneme v přednesu Michala Pavlaty.