Spisovateli Johnu Irvingovi celkem přeje štěstí. Filmové adaptace, které vznikají podle jeho románů, jsou vesměs velmi podařené (vzpomeňme alespoň na nejslavnější Svět podle Garpa). Do videopůjčoven nyní přichází další film natočený podle jeho stejnojmenného díla Pravidla moštárny. Vypráví příběh o jednom sirotčinci za druhé světové války - děti tam putují prakticky hned po narození. Neveselé místo plné zajímavých a posmutnělých dětských osudů nahlíží film očima malého Homera, hlavního hrdiny a rovněž "osadníka" tohoto útulku. Všechny jevy a detaily se ve filmu objevují vlastně jakoby na základě důležitosti, jakou jim přikládá on. Ať už je to přátelství s trochu podivínským doktorem, starosti dalších dětí, city cloumající lidskými pudy nebo i něžné milostné vzplanutí. Výsledkem je lyrický, citlivě natočený film, jaký umí právě režisér Lasse Hallström (má na kontě snímky jako Můj život jako pes nebo právě uvedená Čokoláda s Juliette Binocheovou). Patří navíc k tvůrcům, kteří umějí perfektně pracovat s obrazem, takže křehounké záchvěvy citů a hledání porozumění tu dokonale korespondují s jímavými záběry kamery orientující se dovedně v zákoutích ponurého domu i v rozjasněné přírodě. Přihlédneme-li navíc k vynikajícím hereckým výkonům mladičkého Tobey Maguirea a Michaela Cainea jako doktora, musíme dát za pravdu americké akademii, která ocenila film dvěma Oscary (herecký pro Cainea, pro Irvinga za námět a spoluautorství na scénáři).