Jen v pohádce může Popelka vyloupnout velkou toaletu z oříšku a vydat se na zámecký ples. V realitě barokní společnosti by se prozradila už prvním krokem, ani by promluvit nemusela. Kolik posměchu sklízeli například úspěšní kariéristé, zbohatlí válečnou kořistí na bojištích třicetileté války a obdarovaní statky za věrnost císaři, když se v sebenádhernějším oděvu pohybovali ve společnosti neotesaně a neznale, mluvou novověku "necivilizovaně"... Měřítka toho, co je z hlediska kultury společenského chování správné, civilizované, vycházela z výlučného prostředí panovnických dvorů, v barokní době ze dvora francouzských králů. Správné oblečení podle módy bylo nutné, ale nezbytně je musel provázet určitý způsob konverzace, gestikulace, úpravy hlavy a tváře, chůze, znalost tance, držení hůlky, vějíře nebo šátku... Složité zákazy a příkazy vymezovaly, v čem a jak je možno přistoupit ke dvoru, navštívit určitou společenskou událost, účastnit se korunovačního průvodu, svatby apod. Oděv dvořana se stal distinkcí, podobně jako šerpa na oděvu důstojníka nebo livrej komorníkova. "Někdy širší nebo užší zlatý prýmek způsobí, že jste přijat nebo odmítnut," uvádí šlechtic poměry na dvoře Ludvíka XIV., kde se finesy v oblékání staly pro mnohé smyslem života a symbolika oděvu dosáhla v jistém smyslu dokonalosti. - Přednášku, ze které zde citujeme, nazvala doc. dr. Lydia Petráňová Šaty - lidé - moc a my se domníváme, že může zaujmout i ty, kdo jinak o historii nemají zájem.