Tato schůzka je toho druhu, v níž se zase k něčemu schyluje. Já bych řekl, že v naší minulosti nacházíme dvě standardní situace: když se k něčemu schyluje a když se něco děje. Před rokem 1547 (tedy před tím rokem, ve kterém u nás mohly propuknout oslavy 20. výročí nástupu Habsburků na trůn, kdyby se ovšem tenkráte cosi takového drželo) se schylovalo. To, k čemu se schylovalo, to byla vzpoura, a proti nikomu menšímu, než byl šéf státu, král Ferdinand toho jména První.

Toho léta 1546, prve nežli se začala válka v říši, kterouž Karel toho jména Pátý proti kurfiřtu saskému a jeho spojencům se zdvihl, narodilo se dítě v nějaké vsi v zemi franské, na jehožto břiše, když z života matky své vycházelo, nalezen jest nůž, kterýž vzhůru čněl ostřím a střenkou v břiše vězel, a ta pomalu též z břicha jeho vyňata byla. U čehož všickni soudili, že jest to války domácí a sousedů spolu sebe mordujících jisté znamení. Nějaké to špatné znamení se v Evropě ukazovalo v jednom kuse. Tu to byl nůž v útrobách, onde kometa na obloze, popřípadě ryba s lidskou hlavou na způsob mouřenína, a všechna tato a ještě další znamení nevěstila nic dobrého. Stěží mohla něco jiného věstit, když se nějaká ta válka vyskytovala prakticky nepřetržitě. V době pro naše vyprávění právě aktuální to byla zrovna válka šmalkaldská. Habsburkové (bratři Karel a Ferdinand) si totiž smlouvami zajistili mír s Francií a s Tureckem. Nikoli snad proto, aby byl mír, nýbrž aby se mohla uskutečnit jedna dobře naplánovaná válka (postrádá-li někdo na této větě logiku, pak se musí z historie poučit, že o mír se většinou bojovalo proto, aby vzápětí vypukla nějaká další válka - kupříkladu šmalkaldská).

Již podruhé tu to podivné přídavné jméno padlo. Šmalkaldská. Tážete se, po jakém Šmalkaldu dostala jméno? Po šmalkaldském spolku. Sdružení, které sjednocovalo německá knížata a některá říšská města. Jejich společným jmenovatelem bylo přestoupení k protestantismu. A to jméno dostal ten spolek po městě Schmalkalden u Durynského lesa. Právě tam byla uzavřena lutheránská dohoda proti panu císaři, což se témuž (tedy císaři) hrubě nelíbilo. A když už se mu to tak moc nelíbilo, tak se rozhodl, že s těmi Šmalkaldskými něco udělá.