číslo 27/2001
vychází 25. června

Rozhlasová publicistika

TVÁŘ ZA MIKROFONEM

Vaše cesta k mikrofonu?
Skutečná cesta do rozhlasu se zformovala náhodně. Když jsem končil vysokou školu, vybídl mě profesor, který vedl mou diplomovou práci, abych napsal pro redakci vědy a techniky Československého rozhlasu pásmo o zakladateli české geologie prof. Janu Krejčím. Samozřejmě jsem netušil, že ta výzva má i svůj další zámysl. Z redakce vědy a techniky právě odcházel jiný profesorův žák, a proto tam hledali náhradu. S půlhodinovým pořadem jsem uspěl, a tak jsem dostal nabídku tehdejšího šéfa redakce, rozhlasové legendy dr. Josefa Branžovského, abych do redakce nastoupil. To byl skvělý a náročný šéf, stávalo se třeba, že mi o půlnoci zavolal domů, že se mu v mém pořadu jedna věta nelíbí a že bych ji možná měl přeformulovat... Jsem rád, že se dr. Branžovský, "hlavní opora kontrarevoluce v rozhlase", dožil, byť ve vysokém věku, převratu v roce 1989 a oba jsme se mohli po údobí ruské okupace vrátit do rozhlasu.

Vaše rozhlasová "nej"?
Privilegiem rozhlasového redaktorství je možnost setkávat se s chytrými lidmi. S velikány naší vědy, se zahraničními laureáty Nobelových cen, s tvůrci kosmického věku. Bez rozhlasu bych asi těžko mohl osobně vyzkoušet přistávání na Měsíci na záložním exempláři amerického výsadkového člunu LEM, pohladit si raketu Saturn, která vynesla astronauty k Měsíci, být přivítán v pražské vilce světoznámým astronomem prof. Zdeňkem Kopalem v originálním skafandru amerického astronauta, který si oblékl na mou počest. Nebo otevřeně (ale velmi potichu) diskutovat o zhoubných paradoxech sovětského zřízení s ruským laureátem Nobelovy ceny Petrem Kapicou.

Co vás drží nad vodou?
Dvě věci: příroda a ohlas posluchačů na Meteor, jejich dopisy, maily, telefonáty i četná osobní setkání.