Ocelové jehly, používané více než padesát let k přehrávání standardních gramofonových desek, se vyráběly speciálně pro tento účel již od počátku historie záznamu zvuku na šelakové desky. Produkovala je v neuvěřitelném množství řada velkých - především německých - továren. Po zavedení elektrického způsobu nahrávání gramodesek, tedy zhruba od konce dvacátých let, začal význam ocelových jehel na jedno použití (přesněji na přehrání jedné strany standardní gramodesky) klesat, protože s přechodem na elektrické zesilovače odpadla nutnost používat těžké zvukovky, a začaly se tedy více vyrábět a používat hroty "dlouhohrající" (různě tvrzené, safírové či diamantové) - ty vydržely na přehrání až stovek gramodesek.

V éře mechanických gramofonů na pérový pohon bylo možné regulovat hlasitost zvuku z přehrávaných gramodesek prakticky pouze použitím vhodné jehly. Zjednodušeně lze říci, že čím větší hmota jehly, tím hlasitější byla na stejném typu gramofonu reprodukce - pro běžnou potřebu by tedy stačilo jen několik málo typů jehel, lišících se pouze hmotností. Naprostá většina výrobců ovšem přicházela na trh s ocelovými jehlami ve stovkách různých tvarů, hmotností a balení, přičemž průvodní reklama nikdy neopomněla zdůrazňovat přednosti toho kterého typu pomocí argumentů, které dnes znějí někdy velice úsměvně.

Do českých zemí se ocelové jehly ve stovkách různých balení až do konce dvacátých let dovážely. Je ovšem velice pravděpodobné, že některé německé továrny odebíraly jehly od českých železáren a ve svých provozech je jen finalizovaly - k tomuto tématu se vrátíme ve druhé části našeho článku.

Bezkonkurenčně největší továrny na výrobu gramofonových jehel se nacházely v bavorském městečku Schwabach poblíž Norimberka. Vyráběly se zde jehly značek Fürsten, Burchard či Klingsor a na přelomu dvacátých a třicátých let tyto továrny údajně zpracovávaly na gramojehly až 500 tun ocelového drátu měsíčně. Hlavní část objemu gramojehel dovážených do českých zemí pocházela až do konce dvacátých let právě ze Swabachu. Také se zdá, že český trh nejspíš nebyl zas tak úplně zanedbatelným odbytištěm, neboť německým výrobcům se vyplatilo potiskovat plechové krabičky i texty v češtině. Většinou šlo o doslovné překlady z němčiny - uveďme zde několik "nejpovedenějších".

Původně "Extra feine Doppelton Nadeln" se v češtině označovaly jako "Nejjemnější dvouzvučné jehly" (s dvouzvučnou jehlou docílíte nejlepší přednes). Další výrobek firmy Fürsten, "Perplex Nadeln, grösste Lautstärke" obdržel český zákazník pod označením "Jehly Perplex, nejsilozvučnější" (šetrné pro desky). U dalšího druhu jehel doplňoval obrázek pána naslouchajícího v lenošce zvukům z gramofonu nápis "Sein Lieblingslied", což v češtině dávalo text "Nejmilejší jeho píseň" (200 nových jehel Fürsten z nejlepší tvrdé ocele. Záruka na každou špičku). Jehly stejného výrobce "Pascha Starkton" v malebné trojúhelníkové krabičce s bajadérou tančící před pašou a s minarety v pozadí mají v češtině název "Paša sílozvučná jehla" (hodí se zvláště pro veřejné produkce, jelikož hrají velice hlasitě).

Vrchol úsilí amatérských překladatelů ovšem bezkonkurenčně představuje česká verze krabičky na jehly firmy pana Burcharda, a sice typ "extra fein" - v tomto případě stojí za ocitování i text z její zadní strany: "Burchardovy Salonský Jehli - vzlaštňe jemna. Jsou ty jediné, které docela tiše hrajou, a tem plátum ňic neškodije. Pozadejte jen Burchardovy Salonsky jehli." (Žlute pakovaňi = vzlaštňe jemna hra. Modré pakovaňi = tichá hra, Salonské musiky. Červené pakovaňi = hlasná hra. Černé pakovaňi = Silnohlasná musika.)

Určit přesně dobu vzniku těchto krabiček s jehlami pro český trh je téměř nemožné. Krabička s motivem cvičence v sokolském úboru na červeno-modro-bílém podkladu dává tušit dobu kolem některého ze všesokolských sletů před rokem 1914. Jehly značky Esta s nápisem "Special for Flexible Records" zase byly určeny pro ohebné desky, které tato gramofonová firma vyráběla pouze v letech 1929 až 1930. Zdá se, že nejstarší z českých verzí balení dovážených jehel bude malebná krabička s portrétem císaře Franze Josefa opatřená textem "Jubilejní jehly" a daty 1848-1908 (známé jsou ještě její verze v němčině a maďarštině). U ostatních se o době jejich vzniku můžeme jen dohadovat.

Pro úplnost je třeba zmínit ještě gramofonové jehly vyrobené ze štípaného bambusu. Používali je hlavně znalci a milovníci vážné hudby, neboť údajně při přehrávání desek potlačovaly šum šelaku. Ve svém sortimentu měla tyto jehly většina výrobců - například firma HMV je dodávala v papírových sáčcích i plechových krabičkách pod označením Fibre Needles a nabízela k nim i speciální štípačky, umožňující použít takovou jehlu vícekrát. V USA se pro stejný účel prodávaly také jehly z kaktusových trnů.

O dalších typech dovážených jehel a jejich českých producentech si povíme příští týden.