Přece jenom je v něčem Unie svobody pozoruhodná: za předsedkyni si zvolila ženu a z vedoucí pětice mají hned čtyři její představitelé za sebou kariéru v ODS. Místo 301 delegáta s právem hlasovacím se do Liberce k volbě předsedy strany včas dostavilo jen delegátů 277. Další čtyři si nevyzvedli hlasovací lístky, takže Haně Marvanové stačila k vítězství nad Vladimírem Mlynářem hned v prvním kole jen nejtěsnější většina 137 hlasů. Už před libereckým sjezdem dal Mlynář na vědomost, že v případě svého opětovného neúspěchu (před půldruhým rokem prohrál souboj o předsednictví s Karlem Kühnlem) nebude kaskádovitě kandidovat na nižší funkce. Jestliže k lítosti Marvanové a mnohých delegátů slovo dodržel a ze stranických funkcí se stáhl, netřeba ho hned podezírat z uražené ješitnosti. Sjezdové projevy Marvanové a Mlynáře ani jejich hodinové odpovídání na dotazy patnácti delegátů sice nenaznačilo programovou různost, ale taktické a další odlišnosti ano. Marvanová je liberální až konzervativní, lpí na svérázu unie, integrace Čtyřkoalice pro ni není na pořadu dne a i když to neřekne naplno, pro její srdce bijící jasně napravo představuje povolební vládní koalice se Špidlou riziko infarktu. Mlynář je liberální ve smyslu názorově otevřenější a pružnější. Po konfliktech kolem Žďárské a Jarní dohody se obává dalších střetů ve Čtyřkoalici při sestavování společných kandidátek do sněmovny a proto doporučuje zahájit přeměnu "čtyřky" na dvojkoalici tím způsobem, že by ODA a DEU kandidovaly v rámci kvót pro KDU-ČSL a US na několika spolehlivě volitelných místech kandidátek. Mlynář dal také najevo, že by se napřesrok nechtěl ocitnout v podobné situaci jako po volbách v roce 1998, kdy Unie svobody zaujala do té míry nekompromisní postoj, že se jiné strany dohodly za jejími zády a vyšachovaly ji ze hry. Jak patrno, mnozí unionisté si nikoli bezdůvodně myslí, že zvolením Hany Marvanové dali přednost pravicově liberální zásadovosti a ohledům na čtyřkoaliční partnery, neboť s novým předsedou KDU-ČSL Cyrilem Svobodou má od jarní čtyřkoaliční krize (na rozdíl od Mlynáře) vstřícné vztahy a Marvanová také netlačí ODA a DEU k integraci, kterou si Žantovský i Majzlík v dohlednu nepřejí. Navíc i ženský fenomén v čele strany mohl v liberecké volbě v souvislosti s blížícími se volbami figurovat jako plus pro Marvanovou. Jenom předsedkyně však nedělá stranu stranou a už vůbec ne koalici koalicí. Hana Marvanová ostatně spoléhá na týmovou práci, přičemž jejím prvním místopředsedou je Ivan Pilip, který na předsjezdových konferencích "rozrážel vodu" Vladimíru Mlynářovi a názorově se s ním shoduje jen s tím rozdílem, že se po svém obyčeji vyjadřuje diplomaticky. Pilip je jakožto ekonomický odborník autoritou v poslaneckém klubu Unie svobody, a mezi "řadovými" místopředsedy strany jsou dva další poslanci: Pavel Pešek, mistr kuloárové politiky, a Petr Mareš, názorově blízký Haně Marvanové. Místopředsednické kvarteto doplňuje novopečený senátor Robert Kolář, jenž porazil svého předchůdce ministra Kavana prý i proto, že hodně udělal pro prostějovský hokej a který se bezprostředně po libereckém sjezdu vyslovil pro Mlynářovu vizi přeměny "čtyřky" na dvojkoalici. Krom toho v novém republikovém výboru US tvoří údajně Mlynářovi souputníci většinu, takže suma sumarum lze říci, že tým Hany Marvanové může čekat pestrá debata o jednotě jejich principiálních představ s praktickou politikou Unie svobody. Marvanová už také jednala s předsedy čtyřkoaličních stran o harmonické vzájemné komunikaci, ale už se také ozval místopředseda KDU-ČSL Jan Kasal, který má v souvislosti s její volbou a s příchodem Žantovského do čela ODA obavy z odklonu "čtyřky" od programových zásad Evropské lidové strany k liberalismu, čili doprava. Shodou okolností téhož dne podal Kasalův druh Miroslav Kalousek občanskoprávní žalobu na "bratra" Cyrila Svobodu na ochranu osobnosti, což původně sliboval i Haně Marvanové. Kasal prohrál na jihlavském sjezdu KDU-ČSL se Svobodou jen těsně a především Kasalovo křídlo ve straně mělo vůči liberálům typu Marvanové či Stanislava Voláka vždy značné výhrady. Otázkou je, na koho a jakým směrem případně kasalovci zatlačí, bude-li Marvanové Unie svobody příliš ambiciózní při redakci čtyřkoaličního volebního programu a hlavně při podzimním sestavování kandidátek do Poslanecké sněmovny. Liberecký sjezd unie přehrál dohadování o kandidátkách na krajské výbory, které se mají dohodnout s partnerskými stranami do konce letošního října. Jen v opačném případě by pak vstoupila do akce Politická rada Čtyřkoalice. Představa, jak se toliko pražští funkcionáři Čtyřkoalice, kteří nedokázali udržet jednotu ani na pražské radnici, dohadují o tom, zdali krajskou kandidátku do sněmovny povede Marvanová a Kühnl z unie, která je v hlavním městě poměrně silná, anebo naopak Svoboda, jenž je zase celostátně populární, slibuje další rušné čtyřkoaliční Vánoce. Na Moravě bude poměr sil opačný, totiž ve prospěch lidovců, a tam Jan Kasal jistě dohlédne a případně přitlačí, aby Hana Marvanová nepřiměla Cyrila Svobodu k příliš liberální plichtě. Zdá se, že teprve konec roku bude maturitou nové předsedkyně Unie svobody Hany Marvanové a až volby jejím případným definitivním vítězstvím.

HDP roste sedm čtvrtletí v řadě, ekonomice se podle statistiků a analytiků daří. Proč to Václav Klaus bagatelizuje? Protože nevládne. Kdyby jeho strana vládla, bagatelizoval by růst HDP Miloš Zeman. A co si má o růstu ekonomiky myslet "obyčejný člověk"? Že roste.