číslo 28/2001
vychází 2. července

Rozhlasová publicistika

TVÁŘ ZA MIKROFONEM

Vaše cesta k mikrofonu?
Nejkratší... V budově Českého rozhlasu Ústí nad Labem to není na vysílací pracoviště odnikud daleko - pár schodů, pár kroků, vydýchat... Ale vážně - cestu k mikrofonu vnímám a cítím jako cestu za posluchačem, a to je cesta, na které musíte dávat hodně ze sebe - z vědomostí, zkušeností i citů. Je to tedy cesta nekonečná...

Vaše rozhlasová "nej"?
Z těch mnoha "nej" vyberu dvě pro mě nejdůležitější. V první řadě je to setkávání s lidmi. Je zajímavé potkat se s člověkem, který se nedávno stal prezidentem, je atraktivní potkat se s hvězdou hereckou, pěveckou nebo sportovní, je inspirativní potkat se s výtvarníkem nebo se špičkovým odborníkem a je obohacující potkat se s takzvaně obyčejným člověkem - třeba s ženou, která vedle vlastních dvou dětí dokázala vychovat a do života postavit dítě další, na které jeho rodiče zapomněli, nebo se sportovcem, který překonal těžký zdravotní handicap a pustil se do boje o medaili (a není už tak důležité, jestli ji nakonec opravdu získá), anebo s lidmi z malé vísky, kteří určitě mají každý svých problémů nejmíň tolik jako jinde, ale umějí se sejít, pobavit a udělat něco navíc i pro druhé. Zkrátka setkání s lidmi, u kterých se člověk sám sebe musí ptát, jestli by dokázal to, co oni.
A to druhé pro mě nejdůležitější nej? Veškerá rozhlasová práce se vždycky dá udělat ještě líp - a to je hodně silná výzva.

Co vás drží nad vodou?
Lidi. Ti doma, ti v práci a měrou nikoli nejmenší ti, pro které vysíláme. Příjemný a ničím nerušený poslech, přátelé...