Na přelomu dvacátých a třicátých let byl domácí trh zásobován dováženými jehlami mimo jiné značek Ondulette (vlnitá jehla, zušlechťuje zvuk a prodlužuje život desky), Herold, Homocord či Ultraphon. Dvě posledně jmenované značky jehel se vyskytovaly v krabičkách s označením jak Made in Germany, tak Made in Czechoslovakia. Pražský obchodník Jan Löwenthal zase nabízel jehly neznámého německého výrobce značky F.A.P. (nejlepší jehly pro silný zvuk s nedostižitelně trvanlivým hrotem, chránící desky, mnohonásobně upotřebitelné, zákonem chráněné). Na trhu byly k dostání v plechových krabičkách jak s českým, tak s německým textem. Švédská firma Winett zase dovážela ve zvláštních plechových zásobnících na 100 kusů do ČSR jehly běžné a "zlaté" (ty údajně vydržely na přehrání 10 desek). Po stisknutí páčky na tomto malém výdejním automatu vyskočila z otvoru na víčku vždy jedna jehla. Upotřebené jehly se pak vkládaly jiným otvorem zpět do zásobníku, který se dal pomocí speciálního závěsu připevnit na gramofon. Dovozce také od zákazníků vykupoval prázdné zásobníky, které pak naplnil novými jehlami, opatřil novou papírovou páskou a znovu je prodával.

Již jsme se zmínili, že většina firem přicházela se stále novými druhy jehel ve stále atraktivnějších baleních. Výjimkou byl snad pouze nejstarší, největší a nejkonzervativnější výrobce jehel značky HMV, který po několik desítek let dodával na trh v zásadě jen čtyři základní druhy jehel, balených do plechových krabiček se stejným obrázkovým motivem - pejsek Nipper před gramofonem s troubou - ve čtyřech různých barvách. Stálý zákazník už věděl, že v zelené krabičce najde vždy jehly pro nejtišší reprodukci (soft tone či pianissimo), že jehly ze žluté krabičky dávají poněkud hlasitější reprodukci (half tone či piano), že v červené krabičce najde vždy jen jehly pro hlasitou reprodukci (loud tone či forte) a že nejzvučnější reprodukci umožňují jehly z modré krabičky (označené extra loud tone či fortissimo).

Z Velké Británie se k nám dovážely také jehly značky Songster (s motivem zpívajícího slavíka). Ty výrobce naopak dodával hned v několika desítkách různých typů a ve svých reklamních prospektech zdůrazňoval, že jsou vyráběné z nejlepší sheffieldské ocele. Krabičky z anglické produkce měly dost konzervativní potisk, pouze v letech první světové války se na víčkách objevovaly různé vlastenecké motivy. Specialitou anglických výrobců byly "zlaté pyramidy" - plechové zásobníky ve tvaru pyramidy či zvonu, které ve své horní části měly otvor, z něhož při obrácení zásobníku dnem vzhůru vypadla jedna jehla. Centrem výroby anglických gramofonových jehel byly železárny ve městech Sheffield a Redditch.

Ale vraťme se do ČSR konce let dvacátých. Ze Švýcarska se k nám dováželo (až do padesátých let) v poměrně nevzhledně potištěných plechových krabičkách několik druhů jehel značek Paillard, Gamma a Laubscher. Tento výrobce dodával také jehly rycí, určené pro nahrávání gramodesek na speciálních adaptérech k běžným gramofonům či na profesionálních soupravách používaných například v rozhlase k natáčení programu na fólie.

Až z Chicaga dovážela koncem dvacátých let pražská firma Novitas safírové hroty Permo-Point (trvalá jehla, zaručuje 2000 přehrání. Dvojí tón: silný neb tichý = čistý zvuk! Chrání desky!). Tyto hroty se prodávaly za 36 Kč, což byl asi desetinásobek ceny běžného balení 100 kusů ocelových jehel. Stejná firma distribuovala v malebných plechových krabičkách pod názvem Praga Needles několik druhů jehel neznámého výrobce. Ten mimo motiv Hradčan používal ještě značně ahistorické vyobrazení věštící kněžny Libuše nad Prahou s motivem dostavěného chrámu sv. Víta v pozadí.

Jak již víme, ocelové jehly do gramofonů byly do ČSR až do konce dvacátých let téměř výlučně dováženy. V tisku se sice občas objevovaly inzeráty na jehly "stoprocentně tuzemské výroby", konkrétního domácího výrobce se ovšem zjistit nepodařilo (menší výrobna údajně existovala ve Slaném). Zdokumentovaný je pouze plzeňský závod Šimona Semlera, který vyráběl již od počátku století kromě dalšího železného zboží i speciální dráty pro jehly do gramofonů a dodával je také výše zmíněným německým továrnám. S rozvojem domácího gramofonového průmyslu začala tato továrna koncem dvacátých let vyrábět pod značkou SEM několik desítek druhů velice kvalitních jehel do gramofonů, navíc balených do malebných plechových krabiček, kterými se dnes těší sběratelé. Historii této firmy se budeme věnovat v samostatném článku někdy v budoucnu.

GABRIEL GÖSSEL