číslo 28/2001
vychází 2. července

Zpět na obsah         

Televize
a film


ZVEME VÁS DO KINA

Bílá vdova

Ctihodná venkovská lady Grace náhle ovdoví a s překvapením se dovídá, že po manželovi zdělila samé dluhy. Žena se zprvu snaží vše nepříjemné ignorovat, ale náhle je konfrontována s tím, že jí hrozí dražba domu - a musí propustit i zahradníka... V této situaci však dokáže využít své jediné záliby, pěstování květin; začne totiž pečovat o rostlinky konopí, které zahrne všestrannou péčí, vyživuje je speciálními roztoky, v noci jim dokonce svítí. A k završení všeho se sama pokusí získanou drogu i prodat.

Na snímku z filmu Bílá vdova Brenda BlethynováFilmu, který právem spoléhá na Brendu Blethynovou v titulní roli, můžeme jistě vyčítat závislost na právě módních snahách o legalizaci měkkých drog. Ale vytěžil maximum: pokoutní kouření marihuany se stává důležitým motivickým faktorem, postihujícím nejrůznější postavy. Nejprve sledujeme místního doktora, jak několikrát popotáhne z kriminalizované cigarety, poté účinky zkouší samotná Grace (aby poznala, co vlastně pěstuje), pak si odvar z čerstvých lístků, považovaných za čajové, připraví stařičké dámy, aniž tuší, co vlastně píií, a nakonec se neprůhledným dýmem z dýmající hromady marihuany zahalí celé prostranství. Všichni přítomní, policisté i drogové dealeři, tu začnou ve zpomalených záběrech tančit a objímat se...

Je obdivuhodné, jak tuto vcelku banální a nepříliš vynalézavou, spíše konvenčně rozehranou komedii dokázala povznést právě Blethynová. Vnesla jemně ironizovanou graciéznost, které procházejí i někdy těžkopádně zdůrazňované kontrasty nepatřičných situací či nedorozumění, v nichž se ocitá. Blethynová postihla jak rádoby povznesenou bezradnost své hrdinky, neznající ani základy hospodaření, tak nebývalé odhodlání, podpořené vidinou tolik potřebného zisku.

Film sice vychází z traumatizujícího prohlédnutí ženy, která po smrti svého muže zjistí, kolik věcí o něm ani netušila (viz drama se stejnou zápletkou Věci po Richardovi), ale záhy přechází do polohy novodobé agitky na téma "pomoz si, jak umíš", provokující právě svým lehkovážným balancováním na hraně amorálnosti. A jen mírně vadí nedomyšlenost některých vedlejších motivů, ať již jsou nadbytečné svou motivickou orientací (viz osudy mladé rybářky), nebo pochlebují notně povadlému vkusu (sexuální dvojsmyslnosti ohledně Graciiných aktivit).

JAN JAROŠ