číslo 29/2001
vychází 9. července
Názory, komentáře
Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Primárky opraví ŠpidlaOpěvovaným výlupkem demokratičnosti většiny českých politických stran jsou až dosud takzvané primárky - vnitrostranické volby, na jejichž základě jsou sestavovány kandidátky pro volby do Poslanecké sněmovny. Někde to funguje už od úrovně okresů, jež své nejlepší borce postrčí podle určitého klíče do krajského kola. Většinou ale organizují primárky krajské výbory, jež umožní členům strany na určitých místech buď osobní tajnou volbou, anebo někdy i dopisem navrhnout kandidáty za příslušnou stranu a kraj do sněmovny. To co si stranické kraje odhlasují a na kandidátku napíší, partajní ústředí v Praze měnívají jen minimálně a v nejnutnějších případech. Například výkonná rada ODS bývala sice oprávněna dělat změny v rozsahu do deseti procent kandidátky, ale nikdy se k tomuto limitu ani jen nepřiblížila. Ústřední výkonný výbor (ÚVV) ČSSD byl demokratičnosti přímo futrál, poněvadž koho a v jakém pořadí si "přátelé a přítelkyně" v krajských primárkách na kandidátky zvolili, ty jim bez nároku na změny formálně potvrdil. S Vladimírem Špidlou však přichází změna. Primárky sice zůstávají zachovány, avšak ÚVV bude moci "ze závažných důvodů" některé jméno z kandidátní listiny vyškrtnout. Nového kandidáta doplní příslušní krajská organizace, "pokud se to dá stihnout" - jak poznamenal lakonicky Špidla. "Závažné důvody" nejsou ve volebním řádu nijak konkretizovány: podle Špidly jde prostě o to, aby delegátky daleko lépe než dosud vyjadřovaly "celkový názor strany". A tak si představme například bývalého komunistického funkcionáře, jenž pomocí "svazu známých" starostům v určitém kraji zaonačil dotace a jiné výhody a jakožto člověk užitečný se v primárkách na krajskou kandidátku hravě dostal: zatímco za Zemana by hnedle kandidoval na poslance, bude-li Špidla názoru, že takoví lidé sociální demokracii spíše škodí, ze "závažných důvodů" ho ÚVV na poslední chvíli z kandidátky vyškrtne, čímž takový borec už nestihne za sebe podstrčit patřičného náhradníka. Svého druhu kádrování kandidátů, jež Špidla zavádí, může přinést i osobně - nejen politicky - motivované "čištění stájí", ale pokud to nové vedení ČSSD nepřežene, její příští poslanecký sbor by mohl být kvalitnější. Superdemokratické primárky jsou na pohled bezvadná věc, ale například poslanec profesor Jičínský už léta upozorňuje na nedostatek některých odborníků ve sněmovně daný i tím, že systém primárek odráží často spíše místní popularitu kandidátů a nikoli to, co kdo z nich umí a nakolik to straně v parlamentu bude k užitku. Rovněž předminulou sobotu odsouhlasené otevření kandidátek ČSSD pro občanské aktivisty a jiné nestraníky je pak krok vysloveně pragmatický: do "lidové fronty proti kapitalismu II.", kterou Špidlovy změny připomínají, se tentokrát - zdá se - vejdou i hasiči se svými stříkačkami.
IPBSněmovní vyšetřovací komise zřízená ke kauze Investiční a poštovní banky předložila výsledek svého ročního bádání: ČSOB prý získala převzetím IPB výhodu ve výši mnoha desítek miliard korun na úkor státního rozpočtu. Viníky jsou podle komise bývalý ministr financí Pavel Mertlík a bývalý guvernér České národní banky Josef Tošovský, kteří scénář uvalení nucené správy na IPB a její následný rychlý prodej předem domluvili s ČSOB. Sněmovní komise se ve zprávě zmínila i o managementu IPB, který "uváděl v omyl auditora i bankovní dohled", výsledky pátrání tímto směrem jsou ovšem skromné. Tím lze vysvětlit i zklamání mnoha poslanců, kteří doufali, že vyšetřovací komise popíše například tunel, kterým z IPB zmizelo 72 miliard na Kajmanské ostrovy, anebo odhalí propojení banky s aktivitami prominentních politiků. Ničeho podobného se ovšem nedočkali a podle toho vypadala diskuse k přednesené zprávě. Místo potlesku sklidila komise kritiku za neobjektivní přístup a přehnané výpady proti lidem, kteří se v obtížné situaci rozhodli v zásadě správně. Roční odstup nic nemění na skutečnosti, že byly ohroženy vklady tří a půl miliónu klientů, IPB ovládala třetinu ekonomiky a její pád by měl za důsledek pokles HDP až o tři procentní body. Pokud rychlost řešení, které zabránilo největším národohospodářským ztrátám, byla možná díky tomu, že ministr Mertlík celou operaci předjednal s ČSOB, je otázkou, zda má být kritizován, anebo zda spíše není na místě ocenit jeho prozíravost. Politici, kteří kritizují uvalení nucené správy a následný prodej IPB, se již rok při každé možné i nemožné příležitosti snaží přesvědčit občany, že je vláda svým postupem poškodila. Připomíná to ovšem přísloví o tom, jak zloděj křičí "Chyťte zloděje!". Občané byli poškozeni systémem, který dostal výstižný název "bankovní socialismus", a spočíval v tom, že bankéři na základě politických intervencí "nesli náklady transformace". Výsledkem byly špatné úvěry v obrovském rozsahu, která nakonec zaplatil daňový poplatník v České spořitelně, Komerční bance či zmíněné IPB. Pachatelé tohoto gigantického podvodu nejenže nesedí ve vězení, ale drze k nám promlouvají z televizní obrazovky coby ústavní činitelé. Parlamentní komise zřízená ke kauze IPB měla šanci odpovědět na otázku, zda se z bank vypařily miliardy vinou neschopnosti lídrů ekonomické transformace, anebo zda se jednoduše záměrně kradlo. Místo toho komise od této otázky pouze rok odváděla pozornost. Možná v naději, že se podaří zamést zbylé stopy.