číslo 29/2001 |
|
Rozhlasová publicistika |
|
ZÁPISNÍK
ZAHRANIČNÍCH ZPRAVODAJŮ
ČRo 1 - Radiožurnál; sobota - premiéra
12.05, repríza ve 22.06
Problémy nizozemského prince
Nizozemská královská rodina se málokdy dostává na první stránky bulvárních deníků. Královna Beatrix dá o sobě vědět pouze 1. dubna - kdy slaví oficiální narozeniny a Holandsko má státní svátek. Letos bylo ale všechno jinak a postarali se o to synové nizozemské panovnice. Hlavními aktéry veřejné pozornosti se stali následník trůnu Willem Alexander a jeho bratr Constantijn. Oba se totiž rozhodli k jedinečnému životnímu kroku... Dvojnásobná královská svatba v jednom roce - to ještě Nizozemí nezažilo. Oba princové si navíc vybrali dámu, jejíž otec byl nebo je ministrem zemědělství. Tím ale výčet shodných věcí končí. Zatímco nejmladší princ Constantijn se oženil v tichosti na haagské radnici a jeho žena Laurentien Bringhorst je miláčkem veřejnosti, následník trůnu zažívá doslova pekelná muka. Willem Alexander se nedávno zasnoubil s argentinskou kráskou Maximou Zoreguetou, jejíž otec je bývalým politikem z doby, kdy byl v Argentině u moci nechvalně známý Videlův režim. Nejednalo se o nic jiného než o vojenskou juntu, která byla podle historiků stejně drsná jako chilská diktatura Augusta Pinocheta. Humanitární organizace Amnesty International tvrdí, že během Videlovy vlády záhadně zmizelo nebo bylo popraveno asi 30 000 lidí. Evropská veřejnost je na podobné informace velmi háklivá, proto nepřekvapí, že Nizozemí začalo o původu své budoucí královny diskutovat. Situace je o to složitější, že královskou svatbu musí schválit obě komory nizozemského parlamentu. Pokud by poslanci nebo senátoři odmítli sňatek posvětit, měl by Willem Alexander dvě možnosti. Buď by se vzdal následnictví, a pak by měl právo absolutní volby, koho si vezme, nebo by prostě Maximu pustil k vodě. Přiznám se, že nevím, která varianta je pro chudáka prince horší. Jelikož o budoucnost nizozemské monarchie se zatím musí starat královna Beatrix, rozjela diplomatické hrátky na nejvyšší úrovni. Výsledkem je kompromis, který by měl uklidnit jak nizozemskou veřejnost, tak parlament. Mám přitom dojem, že Beatrix musela být velmi tvrdá. Otec Maximy Zoreguety souhlasil s tím, že na svatbu plánovanou na konec roku nepřijede. Budoucí královna také musela veřejně politovat aktivity svého otce během Videlovy éry. "Stojím za svým otcem a vím, že se nedopustil ničeho špatného. Lituji však, že věnoval svoji energii režimu, který byl podle všeho velmi zlý," prohlásila Maxima. Mohlo by se tedy zdát, že je všechno v pořádku? Mohlo, ale není. Další komplikace si přivodil sám princ Willem. Jeho velkou chybou bylo, že chtěl uspokojit veřejnost a dokázat morální kredit svého budoucího tchána. Řekl tedy holandským novinářům, že v argentinském tisku vyšel článek potvrzující morální bezúhonnost otce Maximy Zoreguety. Problém byl ale v tom, že onen sloupek napsal sám vůdce vojenské junty Jorge Videla. Není divu, že Nizozemci se začali ptát, zda Willem je způsobilý pro funkci krále. Nebylo by lepší mít za krále někoho méně kontroverzního? Co se to děje s monarchií, když strpí takové výstřelky? Na tyto otázky nacházejí Nizozemci jedinou odpověď: Beatrix by měla zvážit Willemovo následnictví. Už jen proto, že Maxima si stále není schopná přízeň Holanďanů získat, což dokazuje tato příhoda. Jeden novinář se prince Willema zeptal, zda pokládá nizozemskou monarchii za odpovídající státní model v moderním světě. Než stačil následník trůnu zareagovat nějakou vtipnou poznámkou, vzala si slovo Maxima: "Nizozemské království dosud fungovalo velmi dobře a já skutečně nevidím žádný důvod něco měnit." Myslím, že princ Willem se má na co těšit. MILAN FRIDRICH, Brusel |