číslo 29/2001
vychází 9. července

Tipy ČRo

Po nástupu protireformace se v zemích Koruny české začíná velice intenzivně prosazovat barokní kultura a také barokní sloh. Zakladatelskou osobností českého barokního malířství se stal Karel Škréta (1610-1674). Pocházel ze zámožné staroměstské pražské měšťanské českobratrské rodiny, která byla postižena pobělohorskou perzekucí. Rodinné jmění bylo zkonfiskováno, Karel musel přerušit své první výtvarné vzdělávání (pravděpodobně u rytce Jiljiho Sadelera) a spolu se svým druhem Václavem Hollarem následoval v roce 1627 svou rodinu do saského Freiberku, jednoho z center českých exulantů. Odtud však záhy zamířil za rozšířením svých malířských obzorů do Itálie. Doloženy jsou jeho pobyty v Benátkách, Bologni, Florencii a Římě. Dlouholetý pobyt v těchto centrech evropského výtvarného dění se stal rozhodující pro celou Škrétovu uměleckou budoucnost. Čerpá z nejlepších italských vzorů, ale současně je transformuje do české podoby, zůstává svůj. A již jako uznávaný tvůrce se po přijetí katolické víry někdy ve druhé polovině 30. let vrací do Prahy, kde se velmi rychle stává vůdčím malířem s bezkonkurenční pozicí. - Také o jeho díle v souvislosti s požadavky doby uslyšíte hovořit dr. Michala Šroňka. Nepromeškejte však vzácnou příležitost vidět velkou kolekci jeho děl i práce dalších barokních mistrů štětce a dláta na výstavě Sláva barokní Čechie v Praze.

JARMILA LAKOSILOVÁ