Každodenní přelévání národů v tomto letním čase je svým způsobem svérázným projevem globalizace. Hranice jako kdyby přestaly existovat - víc než kdy jindy v roce okukujeme u sousedů blízkých i národů vzdálených, jak se jim vede, co nového postavili, jak vaří a co pijí. A při hledání směnáren bychom při tom byli schopni i ochotni okamžitě zapomenout na vrásky z problémů společného domu Evropa, u kterého se chystáme co nevidět zaklepat na dveře. S chutí bychom raději tahali v kavárničce na pobřeží Španělska či v italské pizzerii z portmonek jednotnou evropskou měnu.

Globálně řečeno, letní pohled na glóbus nás nějak víc spojuje a maže hranice. Při cestách Evropou dnes už člověk často ani netuší, že nějakou čáru mezi státy vůbec projel, protože mnohé budky úředníků na hraničních přechodech už jsou jen příbytky pavouků. Na něco takového se rychle zvyká... O to větší je to pak ale rána, když padnete do tenat klasiků celní a pasové kontroly z dob pro nás už minulých. Jeden otrávený úředník tu odbavuje deset aut víc než dvě hodiny a dává vám pečlivě najevo, že jedině a pouze ON je na této čáře mezi Ruskem a Lotyšskem tím pravým Bohem. Samoúčelné otvírání kufrů aut, zavazadel na sedadlech, nahlížení do kapes dveří, to sice musí pašeráka profíka rozesmát, vás to ale vytáčí do nepříčetnosti. Půlku času, který projedete z Moskvy na hranice si pak znovu prožijete tady, kde vám ji "zpříjemní" sáhodlouhé a nesmyslné sepisování údajů z cestovních dokladů do hustých řádků obřích sešitů (vynechávající propisovačkou) a dublování téhož do paměti počítače. To vše v tempu hlemýždě. V ten moment vás málem přechází na cestování chuť a měnili byste s putováním prstem po mapě. To by ale znamenalo přijít o možnost srovnávat a poznávat. A taky zjišťovat, že třeba tradiční suvenýry z Britských ostrovů prodávají i ve Varšavě, stejně jako v Rize a Moskvě a že tu samou vodku zase dostanete i na druhém konci světa. Klasické "matrjošky" tak nemusí nutně vyhlížet jako kulaťoučké babky v pestré suknici, ale mohou se i přihlouple culit tváří nám tak dobře známého Švejka...

Globálně řečeno, svět se nám zmenšuje, proplétá, prorůstá. A tahle pomalá a plíživá globalizace je navíc ještě úpornější a vytrvalejší - i když méně nápadná než ta, která podpisem na obchodních smlouvách rozsévá například karbanátkovou stravu jak do našeho království bramboráků, tak i do krajů pizz a pelmeňů. Ten náš glóbus zkrátka globalizaci neuteče. A když při tom smete i onoho nerudného a nafoukaného celníka na rusko-lotyšské hranici, jsem jen a jen pro. Protože sílu na to, abychom si uhájili naše bramboráky, knedlíky a chalupaření, myslím budeme mít vždycky...