Ve sborníku, který připravila ODS Václavu Klausovi k šedesátinám, doporučil generální ředitel TV Nova Vladimír Železný jubilantovi, aby změnil nadmořskou výšku o nějakých šestapadesát metrů směrem výše. "Myslím, že to bude mimořádně dobré pro tuto zemi. Václav Klaus bude mimořádně dobrý prezident," vyjádřil se před týdnem v pořadu Interview BBC už zcela konkrétně Vladimír Železný. Ani kdyby šéf naší největší komerční a také nejsledovanější televize nebyl intelektuál, a tudíž skeptik, k čemuž se v BBC přihlásil, musel by po podobném výroku počítat s tím, že až se jeho televize vloží do debat o nástupci Václava Havla, nebude považována za neutrálního pozorovatele. Na druhé straně se nelze divit, že protagonista pořadu Volejte řediteli, který každou sobotu opracovává vědomí desetitisíců lidí, nemlčí už proto, že zejména většina politiků téma Havlova nástupce dosud stydlivě obchází. Podle Železného Česká republika potřebuje ve svém čele už v roce 2003 naléhavě autoritu, a tou by mohl být "profesorský typ politika", jenž je schopen v brilantní angličtině či jiných jazycích pronést na půdě Evropské unie "davoskou přednášku", čili ostře hájit svá stanoviska. Václava Klause sice potěšilo, že o něm Vladimír Železný mluvil v BBC tak hezky, leč nechal se slyšet, že "usilovat o nějaké další politické posty je věc strašně obtížná, kterou si nemohu vymyslet ani vyvzdorovat, i kdybych sebevíce chtěl nebo nechtěl. Moje ambice je obstát v parlamentních volbách a tam uvidíme, na té křižovatce." O něco zřetelněji se svého času vyslovil Petr Pithart: kandidoval by, jestliže získá jasnou politickou podporu či bude-li příští prezident volen v přímé volbě. Petr Pithart jakožto člen KDU-ČSL náleží do čtyřkoaličního spolku, v němž lze ale zaslechnout i takovýto názor: "Ve volbách do sněmovny a pak do třetiny senátu v příštím roce musíme být první nebo druzí, abychom získali buď funkci premiéra, anebo prezidenta. Bude to handl." Nebylo by však co handlovat, jestliže by prošel návrh Čtyřkoalice na zavedení přímé volby hlavy státu, vyžadující ovšem změnu ústavy. ODS odmítá prvky přímé demokracie, a tak vyhraněná osobnost jako Václav Klaus by přímou volbou téměř jistě neprošla, takže ODS bude proti ní. Neprošel by jí patrně ani Miloš Zeman, kdyby se ho jeho strana rozhodla povolat z Vysočiny, leč ČSSD je propagátorkou přímé demokracie a bude-li se chovat principiálně, část jejích poslanců a senátorů by novelu ústavy podpořit mohla. I když se to očekává také od KSČM, potřebné třípětinové kvórum v obou komorách parlamentu bude pro čtyřkoaliční návrh velmi vysokou laťkou už proto, že přichází pět minut před dvanáctou - a navíc se zdá být přímá volba pro potenciální kandidáty Čtyřkoalice výhodnější než pro ODS a ČSSD, takže čtyřkoaliční zákonodárná iniciativa může vyvolat dojem politické účelovosti. Necháme-li však stranou dojmy, přímá volba by vyloučila partajní "výměnné obchody" o prezidentský stolec a posílila by mandát hlavy státu. V případě zachování dosavadní volby nepřímé (oběma komorami parlamentu) by politické strany již v kampani před volbami do Poslanecké sněmovny měly sdělit veřejnosti své představy přinejmenším o typu a ještě lépe o konkrétní osobnosti svého kandidáta na Hrad. S Václavem Havlem skončí zakladatelská etapa českého prezidentství, kterou nelze co do vlastností jeho nástupce ani jiné politické situace zopakovat. Možná má pravdu Vladimír Železný, že ten, kdo leckomu připadá trochu arogantní, by opřen o prezidentský úřad působil v evropském rozměru jako nepominutelná autorita. Možná ale mají pravdu jiní, kteří podobné autority považují za příliš kontroverzní a v okamžiku našeho vstupu do Evropské unie by na Hradě preferovali smírnější povahu. Třeba příští prezident bude ještě jiný politický i lidský typus, ale v každém případě by se už nyní měla vést vážná debata o tom, jakou hlavu státu po Václavu Havlovi Česká republika potřebuje. Nepovede-li se, tím spíše nás může potkat jedno ze dvou nepříjemných překvapení. Tím prvním by byl prezident jakožto jen a jen výsledek povolebních "výměnných obchodů" politických stran. Tím druhým, ještě horším, by bylo zvolení "pana Nikoho": při volebním výsledku bez jasného vítěze si lze snadno představit situaci, kdy se potřebná nadpoloviční většina poslanců a senátorů nezmůže na nic víc než na zvolení nějakého opentleného vědce či literáta, jenž by svou politickou nijakostí partajím nevadil, ale také by ničemu nepomohl. Že by to byl ale velký pád po Václavu Havlovi, který po listopadu uvedl republiku do demokratického světa a ještě dnes jej jako autoritu respektuje přes polovina občanů. Copak by taková změna asi učinila s českou společností a co s postavením naší země ve světě?