V roce 1989 se to jevilo jako docela dobrý odhad: budeme potřebovat pár let, řekněme sedm, osm, na změnu zákonů. Do deseti let přece musíme zvládnout, aby všechny justiční instituce fungovaly! Pouze ke změně lidí, kteří v justici pracují, bude třeba několika desetiletí. Teď, v roce 2001, zůstává jen ta třetí z představ stejně optimistická a nadějná. Snad proto, že má konec v nedohlednu. Změnit zákony, které jsou už dílem svobodného parlamentu, v lepší, jasnější a přehlednější, si vyžádá nejméně dalších deset let. A fungování justičních orgánů - řekla nám zkušenost - je těsně spjato s tím nejsložitějším mechanismem, totiž s lidským faktorem. Což je vždycky na dlouhé lokte. A přece dobře fungující justice zásadním způsobem určuje atmosféru společnosti. Zakořeňuje zvyklosti a řád, posiluje víru ve spravedlnost a varuje před nezákonností. Je jako vzduch k dýchání a voda k pití. Je nepostradatelná. Proto bychom ji potřebovali hned, už teď.

Pravda, ekonomický růst, kolem kterého se točí celý svět, nám zpříjemňuje život. Nabízí nám více bohatství. Ale to nestačí, je to jen jedna kolejnice a pro jízdu životem potřebujeme dvě. Co je platné, máte-li peníze, majetek, neopouští-li vás strach o ně? Nabízí se volnost pohybu, svoboda myšlenek? Pozor, sílí agresivita! Světové, evropské i české deklarace práv vám zaručují to či ono, ale najednou v té své malé, soukromé záležitosti zjistíte, že ubíhají měsíce a roky a vy se nedovoláte a nedovoláte. A přece byste tolik chtěli věřit v obrat k lepšímu.

Dostávají se k vám takové informace? Bohužel přibývá zpráv, které říkají, že vyšší soudy musely zrušit nesprávná a dokonce nezákonná rozhodnutí nižších soudů. Přibývá informací, že po všech přípravných řízeních, tedy práci policie, vyšetřovatelů a státních zástupců, jsou po dlouhotrvající vazbě osvobozeni obvinění, protože soud neshledal dostatek důkazů. I kárná řízení s prvními soudci, kteří nechávají po léta bez povšimnutí případy vážné ekonomické i jiné kriminality, vzbudila rozpaky. Týkala se sedmi severočeských soudců, u nichž kontrola zjistila 33 závažných případů, které rok až sedm let zůstaly bez posunu. Soudci kárný senát přesvědčili, že z bezradnosti nad nadbytkem práce některé případy upřednostnili, aby zlepšili celkový obraz průtahů soudních jednání. Vcelku prý pracovali víc, než museli. Brali si spisy ke studiu domů nebo na dovolené, jeden z nich soudil i při těžké nemoci a další si přibíral dobrovolně i práci, kterou vůbec dělat nemusel, ačkoliv tu svou prokazatelně nestíhal. Předseda kárného senátu to uznal jako polehčující okolnosti, šesti z nich udělil nejnižší možný trest, tedy důtku, a jednu soudkyni zprostil viny, protože je prý ještě mladá a nezkušená.

Hlavním viníkem se ukázal stát a jeho ministerstvo spravedlnosti, které nedokáže zajistit dostatek soudců, lidí tohoto úctyhodného a velmi dobře placeného povolání, a zlepšit kritický stav vybavení a mnohdy i umístění soudů. To je ale přece všem vládám od roku 1989 dobře známá skutečnost. Krajskému soudu v Ústí nad Labem chybí 25 lidí, okresním soudům v severních Čechách 30 soudců, Krajskému soudu v Ostravě 49 soudců, okresním soudům na jižní Moravě dokonce 119 a tak dále. Nejsou vhodné soudní síně a o vybavení ani nemluvit! Je to tedy nejbolavější místo naší justice, které by se mělo léčit především. Už proto, že společností se šíří názor, že špatné zákony a nepochopitelné soudce je vlastně normální neposlouchat.

Když se bývalému ministru spravedlnosti Motejlovi nepodařilo prosadit v parlamentu několik návrhů zákonů, které měly přinést reformu justice, o to víc se musí činit ministr nový, tedy JUDr. Jaroslav Bureš. Nyní prošel v Poslanecké sněmovně i v Senátu vládní návrh novelizace trestního řádu, trestního zákona a některých dalších zákonů, které mají přinést zásadní změny při odhalování a stíhání kriminality. Podle nich by činnost orgánů trestního řízení měla na sebe navazovat a ne se zdvojovat, což dosud předepisovala důsledná procesní forma dokazování a rozhodování v různých fázích. To leckdy znamenalo i pro svědky a poškozené výslech v téže věci nejprve na policii, pak u vyšetřovatele a nakonec u soudu. Drobné případy bude možné řešit místo v hlavním líčení dohodou o náhradě škody, kterou však musí schválit státní zástupce. Novela sloučila úřady vyšetřování a kriminální policii do služby kriminální policie a vyšetřování a státní zástupce bude přítomen výslechům už v této fázi. Očekává se tedy lepší komunikace všech. Prohlubuje se ale náročnost na kvalitu rozhodování i na čas státních zástupců i soudců. Zjednodušené trestní řízení bude totiž záviset nikoliv na liteře zákona, ale hlavně na efektu jejich práce.

Komentátoři papouškují ministrův výrok, že konečně po dvou stech letech od dob josefínských máme vyhovující zákon, který vše zrychlí. Je to stejně pozoruhodné tvrzení jako prohlášení ministra financí, že se dosud žádná banka ve střední Evropě neprodala tak výhodně jako naše Komerční. Je tu vždy to "ale"... Takže by bylo poctivé říct: za dvě stě let jsme si sami trestní zákon tak zkomplikovali, že už to dál nešlo, a teď stojíme před řešením, jak soudit nejen rychle, ale i spravedlivě. Ministr spravedlnosti Jaroslav Bureš slibuje, že podepíše-li zákon prezident, drobné krádeže bude možné už od příštího roku trestat během několika hodin či dnů, zatímco dnes čekají zloději na výrok běžně několik měsíců. V tomto návalu předností musí ale přetíženým soudcům zůstat více času na složitější kauzy. A to při vědomí, že jde o stanovisko k činu člověka a ne o běžecké závody, nebude jednoduché. Jsou to slova důvěry ministra v soudcovský stav. Zklamali ho poněkud v přípravě zákona o soudech a soudcích, když se tolik bránili posuzování své odborné způsobilosti, což je požadavek při neustálých změnách zákonů pochopitelný. A v řadě jiných povolání, od lékařů a policistů až po profesionální řidiče a kontrolory tlakových kotlů, zcela běžný. Přijmou tuto vyšší zátěž?