číslo 30/2001
vychází 16. července

Zpět na obsah         

Rozhlasová publicistika

TVÁŘ ZA MIKROFONEM

Lada Klokočníková, moderátorka ČRo Hradec Králové

Vaše cesta k mikrofonu?
Má cesta k mikrofonu byla poměrně jednoduchá. Jako studentka třetího ročníku fakulty žurnalistiky - specializace "rozhlas" - jsem absolvovala praxi v tehdejší redakci Československého rozhlasu - v Zrcadle kultury. Po ukončení studií mi v této redakci nabídli stálé místo a já přijala. S partnerem, který pracoval také v rozhlase, jsme poté rok bydleli v malé místnosti starého pražského půdního bytu. Po narození syna jsme se proto rozhodli přestěhovat se k mým rodičům do Pardubic. Následovala mateřská dovolená, kterou jsem si "protáhla" na pět let, neboť k synovi po dvou letech přibyla i holčička. Když přišla další nabídka, tentokrát od redaktorky pardubického vysílání RPD, jestli bych během její mateřské nechtěla "zaskočit", opět jsem neodmítla, stejně jako ve třetím případě, kdy mě po dvou letech pardubického " záskoku" oslovil ředitel královéhradeckého krajského rozhlasového studia. Ani ve snu mě tenkrát nenapadlo, že v něm budu pracovat až dodnes, i když o návratu do Prahy jsem z rodinných důvodů už neuvažovala.

Vaše rozhlasová "nej"?
Za svá rozhlasová "nej" považuji okamžiky, kdy se mi podařilo stát se součástí života některých posluchačů, kdy vám docela neznámí lidé napíší, že se na vás těší, že si s vámi u rádia povídají a čekají na nějaké to "dobré slovo". Jinak jsem velmi ráda, že lidem působí radost luštit se mnou "Křížovku Žofku", kterou vysílá nejen královéhradecké studio, ale i stanice Praha, mám radost z toho, že anketa "Šarmantní osobnost roku" má stále větší ohlas a dnes ji znají už v celé republice .V neposlední řadě si vážím ocenění "Moderátor roku", které jsem obdržela, tuším, před šesti lety - strašně rychle to letí.

Co vás drží nad vodou?
Už jsem to napsala, radost z toho, že jsem občas užitečná lidem. Vzhledem k tomu, že patřím mezi "posedlé rozhlasem", tak mě nad vodou paradoxně drží i to, co mě mnohdy ničí, a to velké množství práce. Jinak je to určitě rodina, hlavně humor a přátelství mých dvou dnes už dospělých dětí.