OČIMA PETRA NOVÁČKA
A IVANA HOFFMANA
Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Topí, i když nejede
Ačkoli se v temelínském reaktoru toho času
"netopí", jihočeská jaderná elektrárna nám v minulých dnech opět
zatopila. Přesněji řečeno, pokusili se nám zatopit naši severní sousedé, kteří
sice na svém území mají jaderných elektráren, namnoze už značně letitých a
tudíž nikterak moderních, habaděj, ale náš Temelín se jim teď náhle zprotivil.
Až dosud zásadně vadil pouze spolkovému ministru životního prostředí Jürgenu
Trittinovi, který v koaličně vládní straně Zelených - například na rozdíl
ministra zahraničí Joschky Fischera - patří k protijaderným fundamentalistům.
Jenomže příští rok se ve Spolkové republice uskuteční parlamentní volby a tak i
témata, která by jindy zůstala nudně odborná, mohou po ideologickém opentlení
posloužit jako podběrák na voliče. Zelení, navíc se spory ve vlastní straně,
voličů nikdy neměli nadbytek a tak se o ně možná Trittin stará uprostřed
"okurkové sezóny" i na účet Temelína. Ne že by ta naše elektrárna byla
výlupkem dokonalosti! Je to kompilát reálsocialismu a americké technologie, četné
její technologické komponenty jsou neodzkoušenými unikáty a jak se zdá, "zlaté
české ručičky" si za některé výkony v Temelínu pozlatit také nezasloužily.
V této středoevropské zemi ale nežijí nesvéprávní idioti, kteří by uvedli do
chodu monstrum, jež by hrozilo zahubit je samotné a široké okolí. I komunistický
režim, jenž si z veřejného mínění doma a z ciziny mohl dělat šoufky, postavil
oproti Temelínu podstatně méně sofistikované Dukovany tak, že už téměř dvě
desetiletí bezpečně fungují a blízké Rakousko nemá důvod k neklidu. Temelín
zajisté nevyhovuje některým německým normám, protože byl "připasován"
na normy americké, a těžko ho lze poměřovat - jak žádá "technické stanovisko
spolkové vlády", doručené našemu ministerstvu zahraničí před týdnem -
"mezinárodními standardy", jež v Evropské unii ani mimo ni neexistují.
"Technické stanovisko" vypracovalo pro spolkovou vládu Trittinovo
ministerstvo: vláda však o něm nehlasovala. Je také pravda, že ještě před
oficiálním předáním Černínskému paláci se obsah dokumentu indiskrecí objevil ve
zpravodajství BBC a dalších médií, kterýžto postup bývá pro Berlín velmi
neobvyklý. Vzhledem k okolnostem není třeba brát poslední větu inkriminovaného
textu, v níž se na vládu České republiky naléhavě apeluje, "aby zrušila své
rozhodnutí o uvedení jaderné elektrárny Temelín do provozu a jadernou elektrárnu
zastavila", jako demarši a tedy vstupování vlády SRN do záležitosti, která je
ve výlučné kompetenci vlády naší. Zemanův kabinet ostatně učinil dobře, když
tento podivný přípis raději nekomentoval: že se jedná o diplomatické faux pas
Berlína, už napsala i většina německých a rakouských listů. Podobné hlouposti
nicméně brání věcné debatě o otázkách, jež by mezi dobrými sousedy neměly
zůstat bez odpovědí. Tak "obyčejné" Rakušany a Němce stále trápí, jak
je to se spolehlivostí bezpečnostních ventilů a s lomivostí potrubí vysokotlaké
páry, se stabilitou turbiny a s kdečím v Temelínu: mají právo na klid a proto na
naše opakované vysvětlování. I nás v Čechách a na Moravě ale cosi trápí.
Například obavy, zdali za berlínským apelem k odstavení Temelína, jenž vyvolal
prudký pokles hodnoty akcií ČEZ, nebyl kalkul německé energetické lobby, které
není jedno, za kolik a kterému zahraničnímu partnerovi prodá naše vláda státní
podíl v Českých energetických závodech? Kdyby tomu totiž tak bylo, pak by se
"technické stanovisko spolkové vlády" smrsklo na cosi velmi nepěkného a v
temelínském velínu by s hlubokým zadostiučiněním mohli ruče stisknout
příslušné tlačítko.
Proč spěchat?
Uzavírání kapitol jednání s Evropskou unií probíhalo dosud ve
svižném tempu. Jednotlivé kandidátské země v této disciplíně soutěžili v
naději, že prokáží svou připravenost stát se členy bohatého klubu dříve než
jiní. Kapitola o volném pohybu osob ovšem ukázala, že místo soutěže by bylo
bývalo rozumnější koordinovat postup a společně se pokusit vyjednat důstojnější
výsledek, než je Unií akceptovaná pozice Německa a Rakouska o sedmileté výjimce z
pravidla. Slovensko, Maďarsko a Lotyšsko přechodný zákaz práce svých občanů v
unii přijali. Naši vyjednavači se naopak rozhodli v této věci nespěchat. Že toto
opatření není úplně v pořádku se u nás nedomnívá pouze vláda, ale také
opozice. A tak příští kolo jednání 27. července Česká republika vynechá. Zda to
povede k lepšímu výsledku není jisté, dokonce je to málo pravděpodobné, ale
nepochybně je na místě naznačit našim západním sousedům, že něco o EU máme
přečtené. Například o pilířích, na kterých stojí a které dávají tomuto
společenství smysl. Jedná se právě o volný pohyb zboží, kapitálu a zmíněných
lidí, kteří mají všude v unii stejná práva. Nacházíme se v delikátní fázi
vyjednávání. Jak my, tak i Unie hledí uzavřít smlouvu pro sebe výhodně, po pravdě
ovšem nelze na přechodných obdobích mnoho vydělat: Z odstupu několika málo let
budeme nad dnešním handrkováním o slovíčka nevěřícně kroutit hlavou a
pravděpodobně se budeme ptát, zda jsme ten trapas měli zapotřebí. Rovné
partnerství bude nám i našim sousedům tak přirozené, a výhody plynoucí z
rozšíření budou tak zjevné, že si jen obtížně vzpomeneme, jak tenkrát měli
nějací politikové před volbami a snažili se svým voličům předvést ramena.
|