číslo 31/2001 |
|
Rozhlasová publicistika |
|
PRÓZA V ROZHLASE
Dialog o barokní próze II.
Český rozhlas 3 - Vltava, 5. srpna 21.00 hodin Ve druhém dílu rozhlasového dialogu o próze českého baroka budou profesor Alexandr Stich a docent Jaroslav Kolár hovořit o dvou dalších žánrových okruzích. Po tzv. duchovním románu, který byl tématem prvního dílu, se nyní věnují barokní historiografické tvorbě a tzv. knížkám lidového čtení. Nechají přitom stranou nejznámější díla první generace pobělohorských historiků z obou stran nábožensko- mocenského konfliktu (Skála, Stránský, Slavata) i latinskou produkci (například Balbína) a soustředí se na tři méně známá česky psaná díla. Z Balbínovy družiny vlastenecky myslících a cítících kněží zvolili Jana Kořínka a jeho jazykově bohaté a mistrovsky komponované Staré paměti kutnohorské, z pozdějších děl Beckovského Poselkyni starých příběhů českých a anonymní spis Země dobrá, to jest země česká. (Tuto knihu stejně jako Kořínka si můžeme dnes snadno opatřit v čerstvých vydáních.) I v této rozpravě si budeme moci - v rozporu s dlouho tradovanou představou - znovu uvědomit, že existuje pozoruhodná kontinuita barokního písemnictví s literaturou starší a že na barokní slovesnost v lecčems navazovalo i tzv. národní obrození. Ještě do daleko hlubších vrstev kulturní paměti se může hroužit badatel zabývající se tzv. knížkami lidového čtení. Podniká často dobrodružné výpravy napříč tisíciletími a kontinenty: motivy i zápletky leckterého z těch naivňoučkých slzopudných příběhů, v nichž se mísí dobrodružství s láskou, pouťová hrůza s neohroženou ctností atp., mívají vznešený rodokmen (například orientální, antický, raně křesťanský či středověce rytířský) a v českém prostředí z velké části zdomácněly již v době předbarokní. Jak taková barokní lidová četba vypadala, si budeme moci ukázat na dvou veleznámých dobových příbězích (O krásné Mageloně a O Jenovéfě). A jistě mnohého posluchače překvapí, jak složité osudy některé ty příběhy měly a že se jejich motivy objevují nejen v pohádkách či legendách, ale také u moderních autorů, u nichž bychom to rozhodně neočekávali. RUDOLF MATYS |