číslo 31/2001
vychází 23. července

Tipy ČRo

Je otázkou, zda uvádění hudby dávné minulosti považovat pouze za nějakou exkurzi do starých dob za účelem poznávání toho, co už je dávno za námi. Hudba renesance, baroka a klasicismu je obzvláště dnes naprosto živá, aktuální a tím i plně současná. Řád, melodika, atmosféra, jež na nás vyzařuje ze skladeb Palestriny, Monteverdiho, Bacha, Zelenky, Haydna - to jsou hlavní příčiny, proč člověk dnešního chaotického světa rád přijímá bohatý odkaz starých mistrů, nechá se jimi oslovovat, ba dokonce těžko si dovede svůj život bez nich představit. V prázdninové hudební revui z novinek rozhlasového archivu nás však budou zajímat návraty nikoliv posluchačů, ale těch, kteří jim nádherné, pro leckoho životadárné chvíle umožňují - interpretů. To je otázka velmi složitá a vyvolává vlastně stálé diskuse, jak tuto hudbu uvádět, co je stylové, co je omyl. My ale nechceme diskutovat, chceme poslouchat. A také se do značné míry radovat, neboť do oné nekonečné diskuse letos skvěle přispěl i český Supraphon! Nahrávku jedné slavné staré alegorické hry pro sóla, sbor a orchestr možno považovat za prvořadou kulturní událost nejen pro nás, ale i v evropském měřítku. Leč neprozradíme, o jaké dílo jde. To je totiž předmět tradiční otázky na začátku pořadu. Není ale tajemstvím, že vedle přivítání této nové nahrávky, pod níž je podepsán Marek Štryncl, se také přesvědčíme, že drážďanský chlapecký sbor Kreuzchor nezůstává ani v dnešní době nic dlužen své slavné světové pověsti a že buffa Služka paní, Stabat mater a řada orchestrálních skladeb nejsou jediné, co zůstalo dochováno z díla pozdně barokního italského skladatele Giovanniho Battisty Pergolesiho.

BOHUSLAV VÍTEK