Všechno ji bolí. Páteř, klouby, špatně tráví, špatně spí, milování nic moc. Je nervózní, je nehejbací, o to víc si dává do nosu než do těla, a tělo bobtná a trpí záněty, imunita klesá, krevní tlak stoupá. A jakže stará je ta moje generace? No, blíží se k šedesátce... Ne, že by mladí překypovali zdravím, to se při jejich "in" způsobu života taky nedá říct, ale zatím jsou ve větší výhodě.

Koukám z okna a hele, po chodníku jde sousedka, kterou jsem pár měsíců neviděla. Těžce napadá na nohu. Támhle jde statný chlápek o berlích a tamhle ve výloze vidím ženskou, jak zvysoka našlapuje a působí poněkud nejistě. To jsem ovšem já, a koukám, jak vypadám, když takhle neelegantně jdu, ale musím si dát bacha, na co šlapu. Stačí vystrčená dlažební kostka či změna povrchu a já padám, mých 69 kilo je znát na kolenech, veškeré sebevědomí je v tahu a slzy se derou... proč zrovna já?

Peroneální para pareza se to odborně nazývá. Ochrnuly mi nohy - nemohu zdvihnout špičky a postavit se na paty. A tak si vykračuji jak kohout, ale pyšná jako on vůbec nejsem. Nejsem totiž kohout...

Kde se to vzalo? Zpytuji svědomí, co dělám špatně, doktoři mě zpytují, přístroje rentgenují, sestry rehabilitují. Ustálilo se to. Není to horší ani lepší a na pleskavou chůzi si chtě nechtě zvykám. Ale pevně doufám, že to takhle nezůstane a tělo si to časem vyřeší samo, když mu budu pomáhat. To je právě to, že my si často děláme, co chceme, a tělo chudák má co dělat, aby to nějak zvládlo, a když je holt něčeho příliš a nahromadí se to v nesprávnej čas na nesprávným místě - tak se něco porouchá. Teď, když se mi život zpomalil, vidím, co lidí špatně chodí, tělo pokřivené. Páteř dřív tak ohebná - teď drží fest až příliš... Samozřejmě, věci působí nevinně, ale když převažují, je to špatně. Sezení u televize, počítače, internetu, v autě a v dopravních prostředcích vůbec, nevyvážená strava, nedostatek spánku a pohybu na zdravém vzduchu. Slibujeme si, že nebudeme pít, když máme nalito, že nebudeme jíst, když máme před sebou plný talíř, a že budeme cvičit, když si hovíme v posteli... Předsevzetí, která po pár dnech vezmou za svá. I přemíra radosti je zrovna tak škodlivá jako přemíra melancholie a smutku. "...tak ať je to vaše zdraví zdravý! Na zdraví." Připil by nám spisovatel Charles Bukowski. Já si jdu raději uvařit čaj...

S pozdravem KEEP SWINGING